Miroslav Pavel: Utahují smyčku. Proč?

8. 6. 2019 13:41

Asi je v tom trochu politického cynismu, ale zaplněné Václavské náměstí na mne zase tak velký dojem neudělá.

Miroslav Pavel: Utahují smyčku. Proč?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Demonstrace proti premiérovi Andreji Babišovi a ministryni Marii Benešové na Václavském náměstí. Příští se uskuteční v neděli 23.6. na Letné
reklama

Právě jsem se stačil narodit a bylo plné truchlících Čechů nad skonem milovaného protektora Heydricha. A tak bych mohl pokračovat. Únor 48, prvomájové průvody, oslavy Alexandra Dubčeka, procházka Gustáva Husáka a vedení komunistické strany po rekonstrukci náměstí v létech normalizace. A nakonec listopad 89, ale ne nakonec. Ještě se tam bojovalo za Českou televizi a Děkujeme, odejděte. Možná pan Minář (ví někdo, kdo to je?) dokáže ještě zaplnit Letnou. Ale co dál?

Zjevné je, že kolem Andreje Babiše stahují smyčku. Nejprve to byla spolupráce s StB, nějak to nezabralo. Pak přišla akce Čapí hnízdo. Opět bez zjevného výsledku. Takže teď přišla Evropská unie a konflikt zájmů. A údajně nesprávně vyplácené dotace. Nemyslím si, že všichni Češi jsou závistiví, ale když ten Babiš je tak nechutně bohatý. Současná opozice by se také vrátila k moci a nějak se jí to nedaří při volbách, tak to zkouší jinak. Přes náměstí.

Nezdá se mi ale, že to je ta hlavní příčina toho, co se děje. Česká republika v tom totiž zdaleka není sama. Metody dosahování politických cílů tím, pro co se vžilo označení „barevná revoluce“, jsou v podstatě stejné a do jisté míry úspěšné. Úplná klasika je asi Ukrajina, ale dalo by se pokračovat dál. Nezačínalo to už Jugoslávií? A co arabské jaro? A Sýrie? A nakonec i Venezuela. Jenomže jedna věc je nastartovat určitý politický proces, možná i dosáhnout změny, druhá pak návrat ke stabilizovaným politickým a hospodářským poměrům. To už se daří jen někdy, většinou vůbec ne. Někdy se dokonce nepodaří ani ta změna, viz Sýrie a Venezuela.

Podle některých názorů, a já s nimi dost souhlasím, jde v současné době ve střední a východní Evropě především o rozbití V4. Ta je zdrojem trvalých potíží v prosazování některých záměrů Evropské unie. Polsko, Maďarsko, Slovensko a teď i Česká republika jsou na tapetě. A vlastně i Rakousko. Politika je vždy personifikovaná, takže se útočí proti Orbánovi, Ficovi, Kaczynskému a také Kurzovi. Problém je, že pouhé užití osvědčených politických technologií nezajišťuje konečný úspěch. V Polsku a Maďarsku vůbec ne, na Slovensku jen částečně a v Rakousku kancléř Kurz zřejmě zažije ve volbách v září vítězný návrat.

Co bude s Babišem? Myslím si, že si velmi dobře uvědomuje, že sedí na tygru. V politice to tak bývá. A kdyby z něj spadnul, fúrie ho rozsápou, a ještě mu znárodní Agrofert, kdyby se náhodou chtěl vrátit z politiky do byznysu. Bylo by to ostatně tučné sousto. Takže mu nezbývá než bojovat.

Miroslav Pavel

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinamiPublikováno se souhlasem vydavatele.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Miroslav Kulhavý: Hřebejk a Etzler zapomněli vylézt z kanálu

9:09 Miroslav Kulhavý: Hřebejk a Etzler zapomněli vylézt z kanálu

Nevím, kam až sahá u výše zmíněných pánů jejich ekonomické vzdělání a jak podrobně jsou informováni …