Těžko říci, zda letošní zasedání bylo obsahově mělčí, pozvolnější průběh některých oficiálních částí by tomu nasvědčoval, na druhou stranu byl však patrný zvýšený zájem o méně významné ekonomiky včetně té naší (1). Rozhodně však letošnímu jarnímu zasedání dominovala tři témata: Oživení a optimismus, Řecko, prudké oslabení eura a kurzové pohyby jako takové.

Pojďme se na ně podívat popořádku. Většina účastníků se shodla, že oživení začíná mít jasně trvalejší charakter. Mezi jeho hlavními příčinami byly jmenovány uvolněné a často nestandardní makroekonomické politiky měnových autorit, ukončení fiskálních konsolidací ve většině vyspělých zemí, slušný postup strukturních politik v řadě zemí včetně evropských (Španělsko a Irsko patřilo mezi často zmiňované) a pokles cen ropy a dalších komodit přinášející výhodu vyspělým ekonomikám na úkor jejich producentů. Podstatná bezprostřední rizika v zásadě zmiňována nebyla. Jako potenciální šoky byly často jmenovány otřesy oficiálních i stínových finančních institucí, geopolitické tenze a samozřejmě Grexit (odchod Řecka z eurozóny). Na druhou stranu však mnozí varovali před ukvapeným přitvrzením makroekonomických politik, ne tolik kvůli rizikům, ale spíše proto, že toto oživení zatím rozhodně nemá příliš robustní charakter.

Zastavíme-­li se u Grexitu, musím především uvést, že panovala evidentní shoda, že jednání sice pokračují, ale jejich atmosféra rozhodně není konstruktivní. Jako "veterán", který měl možnost sledovat jednání o problémech jednotlivých evropských ekonomik od počátku krize, musím současně uvést, že jsem ještě nikdy neviděl takovou nechuť drtivé většiny zúčastněných k dalším ústupkům řecké straně. Dokonce i zástupci Fondu, kteří v minulosti v podobných situacích vždy zastávali vůči ekonomikám v problémech smířlivější postoje, tak tentokrát až na skutečně ojedinělé výjimky nečinili. Je možné, že kompromis nakonec bude nalezen, nezdá se však, že by se mohl skládat i z významných ústupků stávající řecké vládě od reformního programu dohodnutého jejími předchůdkyněmi. Současně je klidně možné, že se na cestě k němu octne Řecko v situaci, kdy po nějakou dobu nebude schopné plnit své závazky. Na druhé straně je pro nás, co máme konkrétní zkušenosti s měnovou odlukou, poněkud šokující, že smířlivost s takovou situací u většiny těch, co na řešení situace Řecka mají vliv, je doprovázena zároveň i nepochopením toho , že měnové unie nebývaly dobrovolně opouštěny jejich slabšími členy, zvláště pokud disponovali schopností fyzické emise měny. Obavám se, že podceňování této historické zkušenosti může přinést, vyhrotí-­li se situace Řecka ještě dále, všem zúčastněným četná překvapení.