Průtok na horním toku Vltavy na Lipně nejlépe dokumentuje  rozměr tehdejších povodní. Zde obvyklý průměrný průtok činí asi 14 m3/s, stoletá voda pak 340 m3/s a pětisetletá dokonce 540 m3/s. Před deseti lety byl tento průtok dosažen, dokonce i překročen. Bylo jasné, že máme co činit s řádově pětisetletou povodní a jen díky vltavské kaskádě můžou být následky zmírněny. To, že před Prahou, na soutoku Berounky s Vltavou, dojde k souběžné kulminaci obou řek, s následky dnes všem dobře známým, patřilo spíš do oblasti hororových scénářů.  Ale stalo se a dílo zkázy bylo dokonáno. Bylo postiženo 43 okresů, celkově zasahovalo 24179 hasičů,  91 300 lidí bylo evakuováno, 4380 občanů zachráněno, 16 lidí povodně nepřežilo

Dnes, deset let po povodni, není od věci si položit několik otázek na téma současné připravenosti České republiky na takové povodně. Existuje téměř devadesáti stránkový dokument „Komplexní zpráva o funkci systému krizového řízení v průběhu povodní v srpnu 2002“ s mnoha doporučeními. Není smyslem tohoto článku je probrat všechna. Vláda by to ale jistě udělat měla! Už jen pro to velké množství dluhů, které v připravenosti zůstaly. Nabízejí se v této souvislosti mnohé otázky, jako třeba: Jsme obecně, jako země, lépe připraveni na obdobné povodně, jako byla ta před deseti lety?