Motto: „Nemůže být dostatečně zdůrazňováno, že bez Ukrajiny Rusko přestává být říší, ale s Ukrajinou, ovlivňovanou a potom podřízenou, se Rusko automaticky stává říší“. Zbigniew Brzezinski, bývalý poradce amerického prezidenta pro národní bezpečnost (Serhy Yekelchyk, Ukraine: Birth of a modern nation, Oxford university press, 2007, ISBN 978-0-19-530545-6, str. 196)

„Konec konců bez Ukrajiny by bylo pro Rusko obtížné, ne-li nemožné, dosáhnout statusu svého předchůdce jako druhé největší světové supervelmoci“ (A History of Ukraine, the Land and Its Peoples, Paul Robert Magocsi, University of Toronto Press Incorporated, 2010, ISBN 978-1-4426-1021-7  - první část tohoto článku je zpracována na základě informací z těchto dvou knih).  

***

Koncem 18. století si Polské království rozebraly Německo, Rusko, které získalo většinu ukrajinského území, a Rakousko, které získalo Halič. V roce 1774 vyhnalo carské Rusko z Krymu vojáky Osmanské říše a od té doby byl součástí Ruska. Když ukrajinští vzdělanci, na území ovládaném Rakouskem, rozhodovali v první polovině 19. století, jaký jazyk se má stát vyučovacím jazykem na základních školách, uvažovali o polštině i ruštině, ale nakonec zvolili zespisovnění jazyka, kterým mluvili ukrajinští rolníci. 

V roce 1848 prošla západní Ukrajinou armáda ruského cara na pomoc rakouskému císaři proti maďarskému povstání a její vojáci se seznámili s místními obyvateli. Haličští Ukrajinci tehdy začali věřit, že jsou součástí ruského národa a mezi haličskou inteligencí získala rozhodující slovo skupina, která byla označována jako Rusofilové.