Český volební zákon pečlivě zahaluje mlhou odpověď na otázku, jak vlastně úřední osoby přerozdělují tzv. propadlé hlasy ve chvílích, kdy se láme chleba. To znamená ve chvílích, kdy se naposledy dopočítávají výsledky. U nás se podle zákona přepočítává způsobem, který navrhl belgický profesor D’Hondt už v roce 1878, aby uklidnil tehdejší rozpory mezi belgickými Vlámy a Valony. Co je nám však platné, že jeho složitý matematický vzorec je přímo uveden v textu našeho volebního zákona, když běžný občan není z té formule schopen ani trochu vyčíst, jaké má tato metoda důsledky. Podívejme se proto na celý problém blíž.

Především, co je to „propadlý hlas“. Je to hlas odevzdaný straně, která v celostátním výsledku nedosáhne pěti procent z celkového množství platných odevzdaných hlasů, takže se podle volebního zákona nemůže podílet na konečném rozdělování poslaneckých křesel. Obecně vzato lze potom s těmito hlasy naložit mnoha způsoby podle toho, kterou přepočítávací metodu si zákonodárci sami zvolí a poté také sami uzákoní.

Všechny demokratické volební systémy jsou složité

Jaké přepočítávací systémy tedy v demokratických zemích máme? Pro zavedené strany s početným elektorátem je nejpohodlnější právě D’Hondtova metoda, proto je politiky napříč národy i názorovými proudy prosazována velmi často, i když jde o ten nejméně „poměrný“, čili nejméně spravedlivý způsob přepočtu. Poněkud spravedlivější Hare – Niemayerova metoda je základem německého přepočítávacího systému a další spravedlivější způsob nese jméno francouzského profesora Sainte-Laguë.

Mohu vám jen sdělit, že všechny demokratické parlamentní volební systémy jsou neobyčejně složité, a mnohdy jde i o nejrůznější kombinace metod, o kterých jsem se zde zmínil. Existuje však jedno ještě spravedlivější řešení. Udělat volby povinné a snížit procentní práh volitelnosti strany. Množství propadlých hlasů pak bude naprosto zanedbatelné. Pro nás Evropany poněkud nezvyklé, ale takhle je to například v Austrálii. Vystačí si tam se třemi velkými a dvěma nepatrnými politickými stranami a mají klid. Kdybych to měl shrnout, řekl bych, že každý demokratický stát či národ si ušije svůj volební zákon podle kvality politické kultury ve své zemi sám.

Nepohodlné konkurence se lze zbavit pomocí pidistran

Vraťme se proto do českých luhů a hájů. U nás platí D’Hondtova přepočítávací metoda propadlých hlasů a nic s tím nenaděláme. Alespoň ne hned. Je to systém, který přidává z měšce propadlých hlasů úspěšným stranám více, a těm za nimi méně. A teď se podívejme na situaci, kdy spolu v průzkumech soupeří dvě velké strany a dotírá na ně třetí, která má radikálně odlišný volební program. Prozradím vám, co bych udělal já, kdybych byl volebním stratégem některé z těch prvních dvou stran.