Proto také považuji její název za klamavý a pro veřejnost za silně zavádějící. Na druhé straně však vím, že volba KSČM ve volbách je tím nejmenším zlem, které mohu zvolit. Vím, že KSČM nenabízí voličům žádné zásadní systémové alternativy, čímž se řadí mezi politické strany participující na systému pochybné demokracie. Z tohoto důvodu, ale i mnoha dalších nelze tedy KSČM považovat za komunistickou stranu, ale za stranu levicovou oportunistického charakteru. Do jisté míry i já sám na tomto nesu svůj díl viny, protože jsem ještě donedávna býval členem KSČM. Věřte – dlouhou dobu jsem přemýšlel, zda ve straně setrvat či odejít. Nakonec jsem odešel, ale vnitřní klid z komunistického pohledu jsem nenašel. Samozřejmě, že se za komunistu považuji dále, protože převléci kabát nemohu. Jen ta legitimace mi k tomu schází. Jsem však přesvědčen, že legitimace ještě nedělá komunistu. Být komunistou je poslání nikoliv byznys. Bohužel, pro mnoho komunistů je byznys a teplé křeslo prvořadým cílem. Pravděpodobně i proto se tak málo obměňuje složení ÚV KSČM, ale i řady členů KSČM v poslanecké sněmovně nebo v krajských radách. Tento fenomén se však vyskytuje ve všech politických subjektech. Tento stav považuji za nesprávný.