Zcela nedávno si Miloš Zeman dovolil veřejně říci cosi o marži obchodníků, a především obchodních řetězců. Ihned se spustil povyk a samozřejmě přišla i sprška ostrých slov, reagujících na jeho výrok. Údajně si ona čísla asi vycucal z prstu nebo je to jeho předvolební trik. Nikdo z vlády bohužel jeho slova nepodpořil, a to i přestože jde o pravdu.
Slova o tom, že na pečivu je obchodní marže 60 procent a někdy i více, jsou bohužel skutečností. Toto číslo je souhrnem marží, které se na takový obyčejný rohlík cestou k zákazníkovi nabalí. Není však pravdou, že by si oněch 60 procent přidal sám prodejce. Bohužel takto mylně byla celá záležitost pochopena. Jak jsem již prve řekl, tak se jedná o složenou celkovou marži. Takže něco si přidá výrobce, něco distributor a něco prodejce. Na prodejce připadá v průměru od 25 do 40 procent - tedy většinou marže nejvyšší, což je tak trochu proti logice, protože prodejce má s oním rohlíkem nejméně práce a starostí. Marže na výrobku je takzvaná nadhodnota, tedy zisk. Z této částky by měla být správně vypočítávána DPH (daň z přidané hodnoty). Marže je i přidanou hodnotou. Ovšem chyba lávky - DPH se vypočítává z celkové prodejní hodnoty výrobku, což opět působí nelogicky a dochází zde k duálnímu zdanění, kde DPH nakonec zaplatí spotřebitel (zákazník), který vůbec žádnou nadhodnotu či marži na výrobku nevytváří. Ten ji v rozporu s logikou musí nakonec celou zaplatit. Stát k této rozporuplné záležitosti mlčí, a je tedy zcela na místě otázka proč!
Stát je de facto největším zlodějem v republice a krom určitých zřídkavých výjimek je tomu tak po celém světě. Lidé k tomu mlčí. Jsou totiž k mlčení buď donuceni, nebo této hře čísel nerozumějí díky záměrně vytvářené systémové složitosti. Proto také Zemana v jeho výrocích nikdo z vlády nepodpořil. Oni by si mocipáni totiž káleli do vlastního hnízda a to po nich opravdu nemůžeme chtít, natož aby říkali pravdu. Ta hra s čísly totiž státu přináší profit. Proto také marže je de facto neomezená a řídí se pravidly nabídky a poptávky. Je-li zákazník ochoten předražené zboží kupovat, tak proč ne. Ovšem u potravin se to dá nazvat i vydíráním spotřebitele, protože jíst je životní nutnost, a tedy koupit musíme, a to mnohdy bez ohledu na cenu, čehož obchodníci se sprostotou jim vlastní brutálně zneužívají. Marže vytváří zisk prodejci, ale ve značné míře i státu, protože se tím zvyšuje celková cena výrobku, a tím v přímé úměrnosti i DPH, kterou zákazník musí zaplatit, a tím plní státní kasu. Proto páni politici raději mlčí. Kdyby řekli pravdu, tak by lidé byli nasraní.
Velkou roli v celé té hře čísel hraje druh výrobku a možnost si na něm narejžovat. Například u takových automobilů je skutečná výrobní hodnota produktu (obyčejných aut) v rozmezí 80-120 tisíc korun. To ostatní je zisk - marže. Nutno si však ještě říci, že zisk před zdaněním je marže, která se ve výpočtu poníží o náklady, které jsou přímo spojeny s výrobou a prodejem výrobku. Tj. mzdové náklady, plyn, elektřina či nájem. V učebnicích můžeme nalézt, že marže nikdy nepřesahuje 100 procent - to ostatní, co jde nad 100 procent, se nazývá obchodní přirážkou. Zajímavě je to řečeno, ale podstatné na tom všem je to, že veškerá nadhodnota, marže, zisk a následně DPH tečou do kapes výrobců, obchodníků a hladového státu a zákazník to vše musí platit, přičemž jeho mzda už byla zdaněna, což navozuje stav duálního zdanění.
Velmi rádo se v určitých věcech vzpomíná na první republiku a život v ní. Je pravdou, že tehdy se žilo jinak, ale netroufám si tvrdit, že lépe. Mnoho věcí však mělo mnohem jednodušší a srozumitelnější pravidla, než jsou dnes. Věci veřejné měly mnohem větší řád, než je dnes obvyklé, ale na straně druhé vláda a tatíček Masaryk klidně nechali za hladových bouří dělnictva do lidí střílet. Bylo jim lhostejné, že bylo stříleno do dělníků, žen i dětí! Obětí bylo mnoho. V oblasti výroby a obchodu byl ten, jehož marže přesahovala 10 procent, označován za zloděje a zajímala se o něj policie. Dnes je to každému jedno. Za těch zločinných komunistů se marže pohybovala max. do 15 procent a u potravin ještě méně. V současnosti se nejnižší marže pohybují na hranici 25 procent, a to u prvovýrobců. O celkové složené marži raději už více hovořit nebudu, protože ta dosahuje čísel dá se říci odporných. U takových benzinových pump je dnes běžné, že marže a takzvaná obchodní přirážka čítají dohromady klidně i 300 procent, ale těchto čísel dosahují i mnozí jiní, a ještě vyšších. Máme tu tedy mnoho zlodějů a parazitů. Proto jsem také v minulosti napsal, že marže by měla mít pevně stanovený strop, aby nebyl spotřebitel vydírán a okrádán. Dále jsem toho názoru, že neregulovaná výše marže je i brzdou ekonomického růstu země, protože čím vyšší marže, tím dražší výrobek, a tím méně lidí si jej bude ochotno koupit, tím se bude méně vyrábět, což má zas následně vliv na zaměstnanost, a to následně na udržitelnost sociálního smíru.
Samozřejmě tedy, že souhlasím s výrokem Miloše Zemana a jsem rád, že tuto ošklivou pravdu řekl někdo jiný než já. Myslel jsem, že to vyleze na povrch už při neúměrném zdražování másla, kdy zemědělci dostávají za litr mléka 8,1 Kč za litr - tedy cena jako v roce 2012, což znamená, že ke zdražení není důvod. Kdopak si tady mastí kapsu?
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
