Zcela nedávno si Miloš Zeman dovolil veřejně říci cosi o marži obchodníků, a především obchodních řetězců. Ihned se spustil povyk a samozřejmě přišla i sprška ostrých slov, reagujících na jeho výrok. Údajně si ona čísla asi vycucal z prstu nebo je to jeho předvolební trik. Nikdo z vlády bohužel jeho slova nepodpořil, a to i přestože jde o pravdu.

Slova o tom, že na pečivu je obchodní marže 60 procent a někdy i více, jsou bohužel skutečností. Toto číslo je souhrnem marží, které se na takový obyčejný rohlík cestou k zákazníkovi nabalí. Není však pravdou, že by si oněch 60 procent přidal sám prodejce. Bohužel takto mylně byla celá záležitost pochopena. Jak jsem již prve řekl, tak se jedná o složenou celkovou marži. Takže něco si přidá výrobce, něco distributor a něco prodejce. Na prodejce připadá v průměru od 25 do 40 procent - tedy většinou marže nejvyšší, což je tak trochu proti logice, protože prodejce má s oním rohlíkem nejméně práce a starostí. Marže na výrobku je takzvaná nadhodnota, tedy zisk. Z této částky by měla být správně vypočítávána DPH (daň z přidané hodnoty). Marže je i přidanou hodnotou. Ovšem chyba lávky - DPH se vypočítává z celkové prodejní hodnoty výrobku, což opět působí nelogicky a dochází zde k duálnímu zdanění, kde DPH nakonec zaplatí spotřebitel (zákazník), který vůbec žádnou nadhodnotu či marži na výrobku nevytváří. Ten ji v rozporu s logikou musí nakonec celou zaplatit. Stát k této rozporuplné záležitosti mlčí, a je tedy zcela na místě otázka proč!