V kontextu událostí devadesátých let a událostí po přelomu data do 21. století bylo pouze otázkou, kdy dojde k nějakým střetům v Evropě. Byla rozvolněna politika Evropských zemí a prostor dostaly mnohá i extrémní a radikální uskupení. Byl postupně programově restartován na určitých územích nacionalismus, jenž působí destabilizačně především v ještě nerozvinutých demokraciích. V těchto procesech lze nalézt viditelnou stopu CIA, skrze kterou se snaží zahraniční a především Americký nadnárodní kapitál ovládnout nová území – viz KOSOVO, ALBÁNIE. Pach krve je zde ještě cítit, ale to České Madeleine Albrightové určitě nevadí. Její krev tu netekla a neteče. Dolárky však tečou.

NATO, ač se tváří jako organizace obranného charakteru, se chová agresivně a nedodržuje dohody, jež uzavřelo s Ruskem. Je všeobecně známo, že se NATO zavázalo při rozpadu Varšavské smlouvy, že se nebude dále rozšiřovat na východ – tedy směrem k Rusku. Tato dohoda byla mnohokrát ze strany NATO porušena jako jednostranný akt. Rusko k tomuto dění verbálně protestovalo, ale názor Ruska jakoby nikoho nezajímal. Situace došla až tak daleko, kdy drzost NATO a USA dosáhla vrcholu. Začali se vměšovat do záležitostí Ukrajiny, čímž započal proces vytváření předpolí pro vstup Ukrajiny do struktur NATO a EU. Tento proces velmi rychle vyvolal destabilizační tendence, jež vyvrcholily kyjevským mejdanem a krveprolitím. Byla svržena legitimní vláda a byla nahrazena samozvanou pučistickou vládou Jacenjuka.