Poprvé jsem Skoumalovu hudbu zaznamenal ve vtipné moderní rozhlasové pohádce básníka Pavla Šruta s výbornými písničkami, které ale opatřil texty už Vodňanský. Jednu zpíval teprve na výsluní kráčející Karel Gott a šlo o povzdech dítěte -oslavence: „Znám dort, na kterém jsou svíčky, je pro tety a pro strýčky. A pro mě také kousek jediný. Protože mám narozeniny.“ S pop-hvězdami Gottova kalibru se ale pak už Skoumal pracovně nesetkával. Jeho zájmy se ubíraly zcela jiným směrem.

Absolvent sbormistrovského oboru na brněnské JAMU se po studiích věnoval od kraje 60. let především psaní scénické hudby. Dokonale vystihoval atmosféru hlavně slavných představení Činoherního klubu v jeho prvním období, než do divadla zasáhla posrpnová normalizace. 

Ještě předtím tu ale pár sezón vystupovalo duo Vodňanský - Skoumal v pásmech S úsměvem idiota a S úsměvem Donkichota, z něhož pocházely desítky nesmrtelných písní jako Maršálové, Ptáš se, jak mi dupou králíci, nebo Tak jako ve staré Anglii. Tu zpíval se svým suchým humorem právě Skoumal a byla vlastně echem několika poválečných školních let, která Petr trávil v Londýně, kde byl jeho otec, skvělý překladatel Aloys Skoumal diplomatem. Než jej po únoru 1948 povolalo komunistické ministerstvo zahraničí zpátky domů.