Obě strany v ní byly chápány i kritizovány, i když většina diskutujících neměla a zřejmě doposud nemá zcela jasno, jak to s oněmi dívkami skutečně bylo. Hovořilo se také spíše na obecné úrovni o právu na náboženské symboly, svobodě, toleranci i jejich hranicích. Závěry z toho žádné neplynuly, dalo se ale tušit, že citlivá otázka se dříve či později opět vynoří. A už se tak stalo, i když zatím v teoretické rovině.

Jiná pražská „zdravotka“ totiž vznesla dotaz – vlastně preventivní - k nemocnici v Motole, zda mohou budoucí sestřičky na praxi chodit v šátcích – takové jsou v nuselské škole tři. Ředitelství nemocnice odpovědělo korektně – respektuje šátek jako projev vyznání, nicméně praktikantky musí z hygienických i bezpečnostních důvodů užívat jednotný oděv.

Těžko to chápat jako diskriminaci, vnitřní regule nemocnice platí pro všechny, a nuselská škola neuvažuje o zákazu hidžábů na své půdě. Na rozdíl od prvé školy, která šátky zapověděla ve školním řádu. Což zase nevylučuje ministerstvo školství, podle něhož jde o kompetenci jednotlivých škol a jejich rad. A ministr Chládek prý ani nechystá v této věci žádný legislativní návrh. Zřejmě by také u zákonodárců podle všeho narazil. Pokud Česká republika přijímá cizince různého vyznání, jejich symboly je třeba respektovat.