Ale Václav Klaus evidentně má potřebu Petra Nečase opakovaně kritizovat – za to, jak vede vládu i občanské demokraty. A to nijak mírně. Co tím ex-prezident sleduje, můžeme jen hádat. Sám by jistě odpověděl, že nic konkrétního, jen zkrátka nemůže mlčet k tomu, co vidí. Ale Klaus jen velmi málokdy říká cosi bez skrytého cíle.  

 

Když konstatuje, že je vláda slabá, ztratila tah na branku, chybí jí jasná ekonomická vize a jde jí jen o přežití do řádných voleb, není to ovšem nic nového. A to zdaleka jen od něho. A voliči ovšem také vědí, že se ještě coby prezident do několika vládních krizí vkládal a když v nich kupříkladu otevřeně podporoval Věci veřejné (dokonce neakceptoval premiérův návrh na odvolání šéfa resortu školství z řad VV, což hraničilo s překračováním kompetencí hlavy státu), ministerskému kabinetu zrovna nepomáhal. Nyní je Václav Klaus sice „řadovým civilistou“ bez funkcí, ale média se na někdejšího politického hegemona samozřejmě stále obracejí. Klaus by se pro ně mohl vyjadřovat zdrženlivě, například chápat, že z povolební stoosmnáctky zbyla jen těsná, nepříliš jistá majorita ve sněmovně a vláda to musí brát v potaz. Přesto na ni Klaus útočí. Aniž by říkal něco nového a hlavně přicházel s návrhy, co by se v téhle situaci dalo dělat, nebo to aspoň zkusit.  

 

A druhou věcí je soustavné ostřelování ODS, která je podle Klause v personální i ideové krizi. Neútočí ale přitom na stranu jako celek, nýbrž na část nynějšího vedení a hlavně na předsedu. Koncem minulého týdne řekl, že ODS nemůže pokračovat beze změny lídra, a že současnou nedůvěru občanů vůči pravici je třeba razantně řešit. Nečas na to reagoval suše – stejně jako v otázce výtek vůči vládě není ani nad budoucností ODS o čem s Klausem diskutovat, protože pouze kritizuje ale nenabízí řešení. Tak to také skutečně vyhlíží, ale ve skutečnosti Klaus jakési řešení jakoby nabízí. Totiž sebe. I když tak činí mlhavě, v náznaku. Jak už bylo řečeno, není jasné, o co mu vlastně jde. Zda by třeba za změněné vnitrostranické situace byl ochoten hrát roli jakéhosi guru jiného předsedy, jak by si zřejmě představovala skupina Klausových věrných občanských demokratů.  

 

Už přijetí postu na kandidátce pro eurovolby, v nichž by zřejmě uspěl, by jej k ODS podstatně přiblížilo. Ale zároveň by si mohl zachovávat pohodlný odstup od přímého vedení. Ale také do něho případně doopravdy ve vhodné chvíli vstoupit. Ale už si nepřímo klade podmínku - je třeba odstranit Nečase. Který byl vůči otci - zakladateli dlouho loajální, ale dnes už chápe, že ex-předseda sám loajální být neumí. Jak poznal Mirek Topolánek, jemuž se Klaus za masivní podporu ve druhé prezidentské volbě odvděčil svržením z funkce premiéra díky hrstce svých oddaných poslanců.   

 

Ještě jednou opakujme - Klausovy záměry jsou v temnotách, ale po čtvrt roce mimo vysokou politiku uvažuje, jak se do ní vrátit. Použít k tomu nějakým způsobem ODS se vysloveně nabízí. Část až dramaticky rozhárané a jakoby ochromené strany by jeho návrat, ať už v jakékoli podobě, patrně uvítala. Ale strana naopak potřebuje začít pracovat takříkajíc odspoda, dokončit Nečasem jen nakročenou odluku od regionálních kmotrů, získat aspoň větší kus ztracené důvěry voličů a obhájit přinejmenším post lídra české pravice, který tvrdě atakuje TOP 09. A pro takový úkol se zdá být, přes respekt k jeho politickým schopnostem a zkušenostem, Václav Klaus, jak se trochu drsně říkává, nepoužitelný. Což on sám asi nevidí. Komentuje českou politiku a zároveň říká: Kladu si otázku, zda je to dostačující. Sebevědomí ho tedy neopustilo.