Dost možná v tom mohly hrát roli vysoké tresty pro žháře z Vítkova a vůbec širší represivní tažení proti osobám více či méně propojených s neonacismem. Na což si předáci „dělníků“ ovšem snaží dávat pozor, neboť strana by ráda navázala na někdejší působení Sládkovců mezi zákonodárci. Tedy nic nového pod sluncem.
Nicméně BIS upozorňuje na jev, který se pak během letoška ještě rozmáhal – totiž radikální postoje v jakoby “běžné“ dosud nemonitorované části veřejnosti k takřečeným „nepřizpůsobivým“, které by se mohly stát součásti komunální politiky, a na nichž, dodejme, lze poměrně lacino získávat popularitu. Podle BIS to umožňuje „bázlivý přístup státu“ a také neplodné akademické debaty místo věcného postoje. To bylo vidět z loňských výbuchů radikalismu na Šluknovsku, které sice odezněly po přísunu policejních posil, ale příslovečná časovaná puma tam tikat nepřestala.
A letos, což se objeví až v další zprávě BIS, jsme byli svědky událostí v Budějovicích anebo na severu Moravy. Na což by se měla soustředit pozornost především příští řádná vláda a z čeho do jisté míry čerpalo voličské hlasy Okamurovo hnutí. Které se sice zřejmě nebude podílet na moci, ale ve sněmovně už se zachytilo. Bezradně laxní přístup politické reprezentace k etnickým otázkám přitom extremismu podle BIS nahrává a snadno může ústit do nedůvěry v demokracii. Příklad „atentátníka“ v Chrastavě je sice zřejmě ojedinělý a měl také neškodný charakter, o něčem ale přece jen vypovídá. A opět dodejme, letošní protiromské pochody mohou být jen začátkem čehosi skutečně vážného. A přitom se nezdá, že by si to vnitřními tahanicemi oslabené tradiční velké strany dostatečně uvědomovaly. Ačkoliv právě tady má pravděpodobná levo-středová vláda příležitost ukázat se v dobrém světle.
Nemůže ovšem otálet a měla by zapřáhnout do řešení organizace, které se tématem dlouhodobě zabývají a jimž ovšem zatím nikdo vlivný nenaslouchal. Nedávno odvolaná ředitelka vládní sekce pro lidská práva Monika Šimůnková si například stěžovala, že jí bývalá šéfová premiérovy kanceláře Jana Nagyová k předsedovi vlády odmítala pouštět. Nástupce Nagyové, jeden z lídrů SPOZ Radek Augustin, pak Šimůnkovou dokonce vyhodil. Možná k tomu měl dobré důvody, ale zájem o problematiku to zrovna nesignalizuje. A jak už bylo řečeno, čekat se dá spíš něco až od vlády s důvěrou sněmovny. Která se ale může dostat k práci až za poměrně dlouhou dobu.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
