Její anglický název zní tug of war a obsahuje tedy slovo válka, byť jde o kratochvíli mírumilovnou. A tu, ovšem s rysy ostrého boje, jakoby nyní hráli prezident a ministr zahraničí. Přetahují se o obsazení českých ambasád úporně a je svým způsobem zábavné to pozorovat. Jenomže délka zápasu začíná být neúměrná a vlády zemí, kterých se týká, nad tím musí vrtět hlavou. Třebaže se jednotlivé bilaterální vztahy těžko mohou narušit. Vnitropolitický spor Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga akorát působí skoro komicky.
Táhne se od Zemanova nástupu do prezidentské funkce a minimálně v jednom případě trochu souvisí s jeho soubojem se Schwarzebergem ve druhém kole volby hlavy státu. Řeč je samozřejmě o prezidentově nápadu jmenovat velvyslankyní na Slovensku paní Livii Klausovou, jíž ale Schwarzenberg na bratislavské ambasádě nechce. A to, chtěj nechtěj, může být vnímáno jako odveta za to, že paní Klausová vyjádřila letos v lednu přání, aby manželka nového prezidenta nebyla cizinkou, jíž ovšem Schwarzenbergova choť je. Ale, mimochodem, ženu Češku neměl ani Tomáš Masaryk.
Ministr zahraničí ovšem také netouží po jiném Zemanově kandidátu, totiž bývalém kosmonautu Vladimíru Remkovi, které prezident chce instalovat do Moskvy. Důsledkem je vzájemné blokování - prezident vyslance jmenuje, ale ministr zahraničí, potažmo premiér je zase hlavě státu navrhují. A tak Zeman se jmenováními otálí a vláda zase od svých návrhů neustupuje. Premiér Nečas by nad tím asi mávl rukou, jenomže TOP 09 bere věc prestižně a dokonce už pohrozila odchodem z vlády, což by ale bylo kvůli vyslancům hodně malicherné.
Momentálně chybí ambasadoři v Rakousku, Rusku, Bělorusku, Dánsku a v Brazílii, vyslance, kteří by už měli končit, ministerstvo zahraničí požádalo, aby zatím na svých místech setrvali, neb se zaseknutá situace vyřeší. A Schwarzenberg se podle zprávy z tohoto týdne rozhodl poslat na osiřelé ambasády prozatímní zástupce coby chargé d´affaires, které dekret od prezidenta nepotřebují. Zeman by tak byl obejit kličkou a to se mu nezamlouvá. Dnes řekl, že přece k ustavení vyslanců stačí jen dva podpisy, jeho a premiérův. A Nečase pozval k rokování. Pokouší se tedy obejít zase on Schwarzenberga. Jenomže do téhle hry se předseda vlády nenechá zatáhnout, odmítl to už dřív. Schůzku s prezidentem jistě absolvuje a zkusí cosi vyjednat, ale podepsat listiny přes odpor TOP 09 chtít nebude.
Nějaká cesta ze zapeklité situace se jistě nalézt dá, ale hlava státu a šéf diplomacie budou muset každý o kousek ustoupit a posty ambasadorů vlastně „vyobchodovat“ způsobem připomínajícím obchod směnný. Nezdá se ale, že by k tomu mělo dojít v nejbližší době. Tug of war je prostě hra, v níž vítězí silnější. Prohrát tedy před zraky veřejnosti nikdo nechce.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
