A ve středu večer Miloš Zeman i Bohuslav Sobotka na společné schůzce svá protichůdná stanoviska potvrdili.   

Nic jiného se ani nedalo očekávat, už proto, že v celém sporu jde do jisté míry o slovíčkaření a je tudíž otázkou, jak by se k němu postavili ústavní soudci. Kteří by museli shledat cosi neústavního na tom, že si ministr přivede dva náměstky, kteří nebudou přímo řídit nějaký odbor, nýbrž, zhruba řečeno, tvořit s ministrem jakýsi vůdčí tým a případně jej v jeho nepřítomnosti zastupovat.  

Prezident je považuje za nadbytečné. V tom může mít pravdu, nicméně se to, aspoň na prvý pohled, nejeví jako problém pro Ústavní soud. Premiér nadto opakuje: o politických náměstcích předloha vůbec nehovoří. A hlavě státu prý připomněl, že struktura zákona v podstatě kopíruje normu o státní službě přijatou před jedenácti lety, kdy Zeman stál v čele vlády, a nejedná se ani o přílepek, ani něco nově vymyšleného.   

Oba vrcholní čeští politikové se účastní důležitých summitů. Pikantní je, že Sobotka má od vlády pověření vznášet na unijní půdě námitky k sankcím, ale Zemanovi sněmovna před odletem na vrcholnou schůzku NATO neřekla nic.  

S odkazem na to, že mandát byl v okamžiku rokování poslaneckého výboru pro obranu teprve zpracováván vládou. Obvyklé ovšem je, aby se parlament vyjádřil k tomu, jaké stanovisko má hlava státu tlumočit.  

Čeští zákonodárci to tedy nechali jen na vládě a spokojili se s tím, že po summitu budou informováni ministry obrany a zahraničí. A dodávám, že Zeman do Walesu odlétal s tím, že vládní strany podepsaly dohodu o navyšování rozpočtu pro armádu na 1,4 procenta HDP do roku 2020. Co navíc v Cardiffu k jestřábím stanoviskům náchylný prezident případně řekne, to by ministři ani zákonodárci stejně neovlivnili.  

A lze čekat, že Miloš Zeman například nepůjde daleko pro maximálně tvrdá slova na adresu radikálů z Islámského státu. A bylo by i překvapivé, kdyby projevil pochopení pro kroky Ruska na Ukrajině. Zeman náleží ke generaci hluboce zasažené někdejším sovětským vpádem do Československa. A i když se po nástupu na Hrad jevil vůči Kremlu nadbytečně vstřícný, Putinovo nynější počínání mu rok 1968 musí nezbytně připomínat.