Občané se v referendu měli vyjádřit k plánovanému zjednodušení politického systému, které by umožnilo rychleji schvalovat zákony a sestavovat stabilnější vlády. Od konce druhé světové války totiž italský kabinet vydržel v úřadu průměrně rok a čtvrt. Sociálně demokratický premiér Matteo Renzi chtěl omezit pravomoci regionálních administrativ a Senátu, jenž má v systému stejnou sílu jako Poslanecká sněmovna, což vede často k patové situaci, neboť senátoři mohou blokovat zákony i svrhnout vládu. Posílení stability politického systému však Renziho odpůrci interpretovali jako pokus o koncentraci moci v jeho rukou a celé hlasování se tak nakonec změnilo v plebiscit o osobě samotného premiéra. Tomu lidé vyčítají nejen napojení na velkopodnikatelské kruhy a lobbisty, ale i slabý hospodářský růst a vysokou nezaměstnanost (11,4 % podle údajů z jara letošního roku). K tomu je třeba přičíst současnou atmosféru v Evropě i v Americe, kde jsou tradiční politici establishmentu vnímáni poměrně negativně.

Odmítnutí Renziho reforem, který s hlasováním spojil svou premiérskou funkci, je tak vítězstvím antisystémových stran v čele s euroskeptickým Hnutím pěti hvězd, jež aspiruje na prvenství v příštích parlamentních volbách a premiérský post s programem odchodu z eurozóny a návratu k liře. Předčasné volby však zatím nejsou na pořadu dne, protože prezident může sestavením kabinetu pověřit buď opět Renziho nebo jiného politika Demokratické strany, který zemi dovede k řádným volbám v roce 2018.