Příčinou je zřejmě snaha končícího prezidenta Baracka Obamy vyřídit si účty s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, s nímž měl dlouhodobě napjaté vztahy.

Washington však tuto interpretaci odmítá a vysvětluje, že jeho postoj k budování osad je trvale negativní, protože je v rozporu s mírovým procesem na Blízkém východě. Nicméně je zjevné, že osobní nevraživost mezi oběma státníky zásadním způsobem poznamenala americko-izraelské vztahy zejména v Obamově druhém funkčním období, kdy byla vyjednána jaderná dohoda s Íránem židovskému státu navzdory. Nevetování rezoluce tak lze interpretovat jako Obamův „dárek na rozloučenou“ pro Netanjahua, který se už těší na spolupráci s Donaldem Trumpem, jenž rozhodnutí OSN odsoudil a hodlá prosazovat mnohem vstřícnější politiku vůči Izraeli než současná demokratická administrativa. Známý je např. jeho výrok o přestěhování americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma.

Netanjahu provozuje agresivní zahraniční politiku vycházející z krajně pravicových sionistických pozic, a proto ani nepřekvapuje jeho prohlášení o tom, že rezoluci Rady bezpečnosti schválenou čtyřmi stálými a deseti nestálými členy odmítá akceptovat a nehodlá se jí řídit. Navíc přijme odvetná opatření proti zemím, které rezoluci podpořily a pozastaví finanční podporu některých institucí OSN. K výstavbě židovských osad na Západním břehu Jordánu přitom není kritický jen Washington, ale i Brusel, Moskva, Peking a fakticky všichni významní hráči světové politiky. „Bibi“ tak svým vzdorem zřejmě přivede Izrael do mezinárodní izolace, na čemž ostatně pracuje již od svého zvolení. Za jeho pravicově nacionalistických vlád došlo k faktickému zmražení blízkovýchodního mírového procesu a systematickému porušování mezinárodního práva.