USA, EU a NATO tento krok kritizují proto, že prý údajně povede k prodloužení války a poukazují na to, že ruské letectvo neútočí na cíle Islámského státu (IS), ale i na tzv. umírněné povstalce. Kdo má skutečný mandát v Sýrii zasáhnout? Co je to tzv. umírněná opozice? Má Západ skutečně zájem na ukončení konfliktu? A co válku prodlužuje?

Tzv. západní koalice pod vedením USA, kterou ovšem do Sýrie nikdo nepozval, už déle než rok bombarduje pozice Islámského státu (Daeše). IS však nejen, že ovládá stále stejně rozsáhlé území, ale expanduje i do dalších oblastí. Nabízí se otázka, čeho tato koalice vlastně dosáhla a je-li vůbec jejím cílem IS zlikvidovat. Zatím spíše působí dojmem, že s Daešem bojuje jen na oko. Jak jinak si vysvětlit skutečnost, že supermoderní americké letouny, drony a navigační systémy po roce údajného bombardování nedokázaly IS paralyzovat nebo aspoň zahnat do defenzivy? A jak je možné, že na mnoha místech ovládaných teroristy je zcela neporušená infrastruktura?

Ať už je boj Západu proti IS skutečný nebo předstíraný, přinesl nulové výsledky. Do války se proto vložilo Rusko, které o zásah opakovaně žádal legitimně zvolený prezident Bašár Asad. Rusové jsou tedy jedinou zahraniční silou, která na syrském území působí v souladu s mezinárodním právem – na základě pozvání hlavy státu. Přesto je ruské angažmá už od počátku předmětem ostré kritiky západních politiků a s nimi spřízněných korporátních médií, které Moskvu obviňují ze všeho možného, jen ne z upřímné snahy zničit Islámský stát. Přitom je to právě Rusko, které je IS nejvíce ohroženo, protože v jeho řadách bojují tisíce teroristů s ruským pasem – Čečenci, Dagestánci a mnozí další. Moskva se tak snaží nejen likvidovat ohniska terorismu mimo vlastní území, ale zároveň pomáhá svému dlouholetému spojenci – sekulární syrské vládě.