Celý mediální svět se po jeho smrti rozplývá, jaký to byl velký člověk, bojovník proti rasismu, za svobodu a demokracii. Ne, ne a ne! Vždyť to byl protibělošský rasista, usvědčený terorista a fundamentální marxista. Ve vězení se prý změnil a vydal se na dráhu demokrata, bojovníka proti rasismu, za svobodu a demokracii, a takovým už zůstal. Ale to prostě není pravda – Mandela jen ve vězení změnil metodiku, osvojil si leninské vedení třídního boje. Tedy místo otevřeného boje, chceme-li použít jiného slova, tak místo otevřeného terorismu, začal používat a zneužívat instituce parlamentní demokracie v tehdejší Jihoafrické republice. Černošský rasismus ho neopustil ani náhodou, stačí si přečíst jeho protibělošské útoky na prezidenta Bushe z doby Války v Zálivu, tedy v době po propuštění z vězení. Ani s terorismem nepřestal a explicitně se od něj nedistancoval. Přestal s přímou osobní účastí a otevřenou formou terorismu jako takticky se nehodící formy boje, ale podporoval ho i z vězení a o odsuzování terorismu nemůže být řeči ani po návratu z vězení – jeho tehdejší manželka a tolik oslavovaná Winnie se terorismu, mučení a zločinů proti humanitě nevzdala ani náhodou, a nenašel jsem slůvka odsouzení od Nelsona Mandely. A není něco jako bývalý marxista – a zrovna Nelson Mandela je živoucím důkazem tohoto pravidla. Tedy vlastně byl živoucím důkazem.

Žijeme v době snadného přístupu k informacím, všechno je za pár sekund k nalezení na Googlu, zkuste si zadat třeba heslo „SACP“ (Jihoafrická komunistická strana), „ANC“ (Africký národní kongres), „Kopí národa“ („Umkhonto we Sizwe“), „Winnie‘s necklage“ (náhrdelník od Winnie) nebo „Stompie Seipei“. Zlo je nejvíce pochopitelné a uchopitelné na příkladech – pro nás Čechy by mohla být zajímavá pasáž historie jihoafrické komunistické strany SACP z první poloviny 60. let, když nakupovali v Československu zbraně a výbušniny, zejména Semtex. Ten jihoafričtí soudruzi chtěli v dodávkách maskovat do dětských plyšových hraček, aby se to pak rovnou dalo instalovat a odpálit v domech bílých buržujů, ale to už bylo i na české kované soudruhy trochu moc divné a odmítli to. (Ti naši krom jiného řešili a nevyřešili problém, kdo by v Česku ty dětské plyšáky tím semtexem plnil.) Soudruhům ze SACP včetně soudruha – dobře, tajného soudruha – Mandely to ale divné nepřišlo, byli tehdy velmi zklamaní, že semtex dostanou jen tak v balících. Například i proto mi přijde naprosto neuvěřitelná ta současná vlna pokrytectví a jak politického tak morální kýče ve spojení s opěvováním skutků Nelsona Mandely, toho parťáka Marxe, Lenina, Mao-Ce Tunga, Fidela Castra, Che Guevary a dalších vrahounů a ideologů vraždění.

Nejsem si ani jist pozitivní rolí Nelsona Mandely v přeměně Jižní Afriky ze země s apartheidem v zemi bez apartheidu. Příběh to asi nebude – omlouvám se za to přitroublé přirovnání – černobílý, ale připadá mi, při studiu dostupných materiálů, že ten člověk velkého ducha, rozhledu a velkorysosti se tam jmenuje Frederik de Klerk nebo P. W. Botha, ne Nelson Mandela. Samozřejmě, po převzetí moci mohl masově krást, tedy vlastně znárodňovat; a mohl masově vraždit, tedy vlastně vést národně osvobozenecký boj, a Jižní Afrika mohla dopadnout jako Rhodesie, dnes Zimbabwe. To je pravda. Jsem ale asi nějak zpozdilý, ale být světovým symbolem humanismu proto, že jsem nevraždil a nekradl, i když jsem mohl – no, nevím, nevím.