Za Obamova režimu bylo za tohoto nepřítele ustaveno Rusko. Trumpův záměr tohle změnit a vztahy s Ruskem normalizovat, přivolal ze strany vojensko-bezpečnostního komplexu na hlavu amerického prezidenta hotový příval ohně a síry. Ředitel CIA nazval Trumpa zrádcem a v prezidentských volbách poražení demokraté se v boji proti Trumpovi pohotově spojili s mocným vojensko-bezpečnostním komplexem a společně s ním vytvořili aféru „Russiagate“. Tu Trump sice nakonec ustál, ale v potyčce s tímto podfukem, vymyšleným s cílem prezidetského úřadu jej zbavit, ztratil celé tři roky svého prvního prezidentského odobí.

Ve čtvrtém roce jeho prezidentství došlo ke změně nepřítele. Stala se jím Čína. A bylo to několik věcí, které k této změně přispěly. Jednou z nich je čínská rostoucí ochota Washingtonu odmlouvat, či se proti jeho provokacím dokonce i stavět. Další věcí je pak nutkavá potřeba Washingtonu obvinit někoho z amerického obřího deficitu, a činitelem nejpodstatnějším je pak nesmírný čínský průmyslový pokrok, přispívající k tomu, že se Čína dnes stává vedoucí technologickou mocností, jak dokazuje její současné prvenství v zavádění technologie 5G. Znervóznělé americké společnosti komunikačních technologií společně s neokonzervativními hegemonistickými ambicemi a snahami neokonzervativců zvýšeným zbrojením Čínu v jejím rozvoji zastavit, vyústily nakonec i ve verbální Trumpův souboj s Čínou. Nu a další palivo střetu dodalo obviňování Číny z toho, že to ona přivedla na svět Covid-19.