Jak jsem už několik let předvídal, mírná reakce Kremlu na svévolné provokace USA a NATO přesvědčily Washington o tom, že Rusko není třeba brát vážně. A tvrdil jsem, že důsledkem tohoto postoje bude, že Spojené státy zajdou příliš daleko a Rusko se jim bude muset postavit. A to je to, co se nyní děje.

Co Kreml míní svým „nebo jinak“. K ničemu použitelná americká a evropská média vám to pochopitelně nesdělí. V současnosti jsou totiž tzv. „experty na Rusko“ zásadně jen rusofobové, vybírající granty od vojensko-bezpečnostního komplexu. David Johnson, který vydává každodenní seznam akademických a novinářských článků o americko-ruských vztazích, není ochoten narušovat falešný pocit bezpečnosti svých kolegů tím, že by do svého seznamu zařazoval též mé články. Takže zde máme situaci totální západní ignorance reality, přesněji pak řečeno znovu oživlou kubánskou raketovou krizi.

Možná si vzpomenete, jak jsem před třemi roky psal o tom, že Putin poskytl světu vědomost o mimořádných strategických i konvenčních zbraňových systémech, které Rusko začalo vyrábět a zařazovat je do výzbroje ruské armády. USA nemají nic podobného a též nic, co by těmto systémům dokázalo vzdorovat. A psal jsem též o tom, že washingtonská agresivita vůči Rusku a Číně dala tyto dva státy dohromady. Viděli jsme to před pár dny, když čínský prezident Si Ťin-pching poskytl ruským bezpečnostním požadavkům plnou čínskou podporu a rusko-čínské vztahy popsal jako „vyšší než jen alianční“.