V zápase o republikánskou nominaci na prezidenta USA zvítězil Donald Trump v dalším státě - v Nevadě. A opět drtivě. A opět stáli registrovaní Republikáni dlouhé fronty, aby především jemu mohli odevzdat svůj hlas. Vedení strany, které původně nejvíce spoléhalo (a pomáhalo) na dalšího z klanu Bushů, jenž mezitím už z boje odstoupil, si na šoky z rozsáhlé spontánní podpory "nezávislého" kandidáta pomalu zvyká.

Stejně tak zděšená média, jejichž nenávist k okázale politicky nekorektnímu Donaldu Trumpovi je zhruba srovnatelná s nenávistí českých médií vůči prezidentu Zemanovi (před prezidentskými volbami i po nich). A charismatický Trump si z jejich nenávisti dělá zhruba stejně málo a ironizuje "mocné vládce veřejného mínění" podobně jako Zeman: Psi štěkají, karavana jde dál.

Vítězství v Nevadě ještě komentátoři nestačili přežvýkat. Trump zase všechny převálcoval, přestože do kampaně těsně před volbou neslýchaně zasáhl i papež František v sousedním Mexiku. O to větší šok, že Trumpa volili proti všem předpokladům i prostí Hispánci - právě ti, které se proti Trumpovi pokusil mediální papež poštvat.

A tak zase na okamžik zavládlo ve washingtonském politickém skanzenu užaslé ticho. Zatím jen poražení - Ted Cruz a Marco Rubio - vzlykají, že volby prý provázela spousta zmatků. Ve skutečnosti jsou ve zmatku především oni - a bezmocní mediální manipulátoři. O nich Trump ironicky poznamenal, že ještě nedávno nepředpokládali jeho vítězství nejen v Nevadě, ale vůbec nikde.

Jen velmi malá část významných analytiků a komentátorů od počátku Trumpovi přeje - a jeho rostoucí popularitu mezi normálními Američany správně vykládá. Na čelném místě je to Pat Buchanan, republikánský konzervativec a sám někdejší kandidát na prezidenta. Jeho pohled na minulé kolo primárek nám umožňuje lépe pochopit, čeho jsme to skutečně nyní v Americe svědky.