To, co Washington zásadně nechce, je uklidnění či vyřešení krize na Ukrajině. Bez ohledu na to, že nevyšel jeho nejoptimističtější záměr zmocnit se po Majdanu jak celého území Ukrajiny, tak i ruské námořní základny v Černém moři, vidí i tak ukrajinskou partii jako skvěle rozehranou, v níž ruské možnosti jsou všechny špatné, zatímco ty jeho nad očekávání.

Vždyť jak může Rusko současnou situaci na Ukrajině řešit? Buď se v zájmu ochrany svých krajanů v oblastech východní a jižní Ukrajiny, patřících dříve Rusku a připojených k Ukrajině až ve dvacátém století, rozhodne pro vojenské řešení a do těchto oblastí vstoupi, čímž vyvolá až dosud nepoznaný řev Západu a jeho příslušných prostitujících se médií (zde je využit termín presstitutes coby tisková obdoba slova prostitutes, pozn.), o své nesnesitelné agresivní krvelačnosti, nebo dá věci volný průběh, čímž v Rusech na Ukrajině vzbudí pocity hořké opuštěnosti, a v Rusech doma zas pocit, že vláda nejedná, protože je slabá a nerozhodná, kterážto nálada může přerůst i do projevů občanské nespokojenosti a možná i do dalšího Majdanu – tentokrát ruského.

Není pak divu, že východisko z této situace vidí Rusové v podstatě jen v nadcházejících volbách, které by do čela Ukrajiny postavily realističtější vůdce, než jsou ti nynější, nainstalování Washingtonem. Tento nápad ovšem Washington tvrdě odmítá. Realističtější vůdcové by se totiž mohli vrátit k bývalé spolupráci s Ruskem, situace na Ukrajině by se mohla rozběhnout k řešení, čili k něčemu, co Washingtonu voní vůbec nejméně ze všeho.

Z tohoto důvodu nutí a bude i v budoucnu nutit své loutky v Kyjevě odmítat volby s odkazem na údajné ruské vměšování, které činí ideu voleb nemyslitelnou, k čemuž bude Washington samozřejmě co nejhlasitěji housti i to svoje. Jako třeba jeho někdejší velvyslanec v Rusku a nyní druhý muž ve velení NATO Alexander Verbsbow, který na l. máje vyhlásil, že Rusko přestalo být partnerem USA a stalo se jejich nepřítelem. A že NATO se vzdalo spolupráce s Moskvou a uvádí do pohotovosti všechny své vojenské jednotky ve východní Evropě v rámci akce pokrytecky nazvané Obranná aktiva pro danou oblast. Čímž se má nejspíš naznačit, že ruská vláda přehlíží své současné potíže s Ukrajinou, a aby je ještě rozhojnila, co nejaktuálněji se chystá ke skoku do Polska, baltských států, Rumunska, Moladivie, Gruzie, Arménie i Adzerbejdžánu.