Uprostřed náměstí bílý pomník obětem revoluce. Tady to všechno začalo po posledním Causescově projevu. Tady také byli první mrtví. Vzpomínalo se i na jiných místech, kudy kráčely před 25 lety dějiny. Kolegové z Radia Romania mi vyprávěli, jak k budově rozhlasu přišli demonstranti a chtěli zprávu o pádu Ceausesca oznámit všem Rumunům. Tehdy jim dveře přišel otevřít tehdejší redaktor vědeckých pořadů Alexandru Mironov.

Když dav začal lomcovat dveřmi, seběhl s dalšími kolegy do vrátnice, kde stálo 10 vojáků s připravenými kalašnikovy. Začal je přesvědčovat, aby nestříleli a opustili vrátnici. Chvíli se na sebe dívali a nikdo se nepohnul. Pak dal velitel vojákům pokyn a ti v mžiku zmizeli zadním východem. Alexandru Mironov vzal z davu 10 lidí a zavedl je do studia. Do celé země pak volali: Bratři Rumuni, diktátor padl, jsme všichni svobodní.

Moci se ujala Fronta národní spásy vedená pozdějším prezidentem Ionem Illiescem. V atmosféře chaosu, nedůvěry a strachu ještě po pádu Ceausesca zahynulo přes 800 lidí. Dodnes nikdo spolehlivě nevyjasnil, proč bylo obětí tolik. A většina Rumunů už po tom ani moc nepátrá.