Můj oblíbený ruský básník Alexandr Puškin říkal: „Zlé jazyky jsou horší než pistole!“ Měl pravdu. Namířené pistoli se v jeho době dalo čelit přímo a pokud měl člověk štěstí, podpořené navíc střeleckým uměním, tak souboj přežil. O Puškinovi víme, že minimálně to štěstí neměl. Lituji, že nemohu žít v mém oblíbeném 19. století. I s uvedeným rizikem bych v té době Hejtmanovi Karlovarského kraje Novotnému za jeho zlý jazyk pleskl přes tvář z každé strany bílou rukavicí a vyzval bych ho na souboj. V Praze ve Stromovce bychom to pak vyřídili. Tedy za předpokladu, že by Novotný byl šlechtic či důstojník. Jinak se taková situace u dotyčného zlého jazyka řešila sešleháním bičíkem či proutkem na veřejnosti. V naší době to názorně předvedl ve festivalovém kině hotelu Thermál v Karlových Varech svého času režisér Jiří Menzel za asistence kamer.
Vzhledem k článku od Josefa Novotného, uveřejněném v Parlamentních listech 15. 11. 2013 s názvem Kdo je pan Pavel Přemysl Ries (http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/politici-volicum/Novotny-CSSD-Kdo-je-pan-Pavel-Premysl-Ries-293510), bych pana hejtmana zařadil do skupiny zlých jazyků a celou věc bych s ním vyřídil oním proutkem. Tu příležitost nemám a tak za takový pomyslný proutek může být považována tato má odpověď na argumenty ad hominem, které pan hejtman ve svém článku použil. Předesílám, že není mou vinou, pokud pamětníkům bude připadat mé dementování toho, co o mne Josef Novotný napsal, jako dementování zpráv kdysi legendárního rádia Jerevan. Pojďme to vzít po pořádku.
Josef Novotný tvrdí, že ho k článku přiměla míra mých lživých útoků na jeho osobu, které přesáhly únosnou mez. Místo, aby v celém článku argumentoval ad rem, čtenář se nedozví ani jeden příklad mého lživého útoku, ale zato si dosyta užije útoky hejtmana na mne. Já se pokusím postupovat tak, jak by se v argumentaci mělo a to k věci. Jak z toho pan hejtman vyjde, nechám na laskavém posouzení čtenářů.
Jediný fakt, který pan hejtman v celém svém článku uvedl je ten, že jsem opravdu na SOU v Sokolově učil. Ne však „jako“ mistr odborné výchovy, ale tím mistrem jsem byl skutečně. Z této profese jsem posléze, po doplnění vzdělání, přešel na stejném učilišti do profese učitele odborných předmětů. Nebyl jsem, jak píše Novotný, „odejit“ v roce 1992, ale odešel jsem do Prahy na SPŠ strojní Na Třebešíně v r. 1985 (po dvanáct letech). Všimli si zde mého úspěšného působení ve výrobě audiovizuálních pomůcek, kdy jsem získal v této oblasti i pár cen na festivalech. Pro zdejší TV studio hledali asistenta a já jsem vyhrál výběrové řízení. V profesi učitele odborných předmětů jsem měl na SOU v Sokolově možnost sedět v jednom kabinetu se skvělými kolegy (mými někdejšími učiteli, kdy jsem se na stejném učilišti vyučil elektrikářem) a to Karlem Černíkem a Stanislavem Jedličkou. Karel Černík se po roce 1989 stal ředitelem tohoto učiliště, poté starostou Sokolova a než šel do penze ještě zvládl působit coby šéf odboru školství na úřadu, kterým dnes bohužel vládne Josef Novotný. Myslím tedy, že Karel Černík je mužem nad jiné vhodným, aby popsal, jak to bylo s mým ulejváním se z výuky učňů. O toto vyjádření jsem ho poprosil a zde je:
Pavel Ries byl můj žák, později kolega a dnes přítel. Byl bych strašně rád, kdyby se takových „ulejváků“ vyskytlo mezi mými žáky či kolegy co nejvíce. Vždyť tenhle ulejvák dokázal již jako učeň vytvářet pro školu celé sady odborně zaměřených diapozitivů, aby později již jako mistr odborného výcviku velice zásadním způsobem inovoval elektrotechnickou laboratoř školy. A stále na sobě pracoval, takže jeho přechod na pozici učitele odborných předmětů byl zcela logický. A můžete mi věřit, že jak Standa Jedlička, tak já bychom vedle sebe nesnesli někoho, kdo by pracoval jenom jako, nebo se dokonce ulejval. Bylo nám líto, že Pavel odešel do Prahy, ne že byl odejit, jak tvrdí pan hejtman, ale současně jsme mu přáli, aby si začal plnit svůj sen – tvorbu dokumentárních filmů. Často jsme ho na pražském Třebešíně navštěvovali a naše přátelství trvá dodnes. Máme radost z každého jeho úspěchu a jsme oba hrdi, že jsme měli takového žáka a kolegu.
Dovolte mi citovat jedno z mouder Standy Jedličky, které mám v této situaci za velice signfikantní: „Nejhorší je, že když hlupák dostane funkci, tak je přesvědčen, že s ní dostává i rozum.“ Tahle slova jsem si často připomínal ať už jako ředitel naší školy, či starosta a jsem přesvědčen, že i díky jim, se dnes mohu každému podívat do očí, bez obav, že jsem se někdy choval jako hlupák. Jen nevím, jestli je zná i můj bývalý kolega, dnes karlovarský hejtman.
Hejtman Novotný není dokumentaristou ani novinářem, aby měl zažito, že pokud cituje nějaký zdroj informace měl by jej uvést. Pouze v politice je možné lhát a pomlouvat soupeře, což nám nedávno tím nejodpornějším způsobem předvedli vrcholní politici z ČSSD. Nikdy a nikde jsem netvrdil, že Karlovarskému kraji stačí silnice R6, tak jak je. Má poslední předvolební debata v Českém rozhlase v Karlových Varech se dá v záznamu dohledat a tam na 12. minutě a 43. vteřině jasně říkám, co si o dostavbě R6 myslím a proč jí někdejší ministr dopravy Vít Bárta zastavil (http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2992411).
Pan Bárta nikdy nebyl mým spolustraníkem a i nadále jím není. Oba jsme kandidovali za Úsvit přímé demokracie, ale ne jako členové tohoto hnutí. Dodnes nejsem členem Úsvitu, ale pouze jeho sympatizantem.
Na Krajský úřad Karlovarského kraje jsem nechodil, ale zúčastnil jsem se řádného výběrového řízení vyhlášeného Krajem na audiovizuální prezentaci Karlovarského kraje. Výběrové řízení, díky špatně nastaveným pravidlům (jak typické pro tento úřad, který dnes musí zaplatit několik set miliónů za jiná zpackaná řízení), vyhrál jistý Jan Lengyel z Prahy a to tím, že cenu neuvěřitelně podhodnotil. Právě tato podhodnocená zakázka pak byla vyhodnocena odborem kultury, jako neodpovídající požadované kvalitě.
Onu zakázku za 40 000 Kč, o které pan hejtman píše, jsem nezískal ve výběrovém řízení, ale přímým oslovením, kdy se na mne obrátil jmenovaný pan Prudík.
Potřeboval rychle udělat videospot o lázeňském trojúhelníku pro jednání o jeho zařazení do seznamu památek UNESCO. Díky naší dlouhodobé známosti s pane Prudíkem, kterého jsem si vážil za jeho působení v památkové oblasti, jsem tuto značně podhodnocenou zakázku vzal a videospot, který vznikl, byl při jednáních používán. Dokonce získal v roce 2011 na Evropském mezinárodním festivalu filmů o umění Arts&film 3. cenu v kategorii Architektura a design:
http://arts-film.cz/artsfilm/cz/press/vysledky/vysledky-arts-film-2011-telc. To jsem již ale byl u hejtmana v nemilosti pro kritiku jeho neochoty pomoci účinně při záchraně lázní Kyselka a tak se zmínka o tomto ocenění videospotu nikde v krajském tisku neobjevila.
No a jak to bylo u dalších děl? Ve spolupráci s Krajem, přesněji řečeno s někdejším osvíceným šéfem odboru kultury a lázeňství Janem Prudíkem, a na můj námět, vzniklo pět dílů z Karlovarského kraje ve 26 dílném TV cyklu České televize Historické minipříběhy a kuriozity. Byly to tyto díly: Andělka, Kde se vzala „Panenka skákavá“, Lützow, Chyše a O smrti vraždou, o životě vabank. Na díl Chyše dokonce přispěl pan hejtman 20 000 Kč z nějakého fondu. Díl o Chyši byl také součástí oceněné kolekce sestavené z uvedeného cyklu, která obdržela jednu z hlavních cen a to opět na EFF Arts&film v loňském roce:
http://arts-film.cz/artsfilm/cz/press/vysledky/vysledky-arts-film-2012-telc. V Krajských listech opět ani slovo.
Další drobnosti v audiovizuální oblasti, které jsem pro Kraj dělal a byly využívány, zde nebudu ani uvádět.
A má schopnost obstát u tvorby větších dokumentů? Tak například jsem dvakrát získal Cenu hejtmana Karlovarského kraje na dvou ročnících Mezinárodního festivalu Tourfilm v Karlových Varech za nejlepší dokumenty s lázeňskou tématikou. Letos jsem získal Hlavní cenu Vojtěcha Jasného na EFF v Telči (informace pro bývalého komunistu Novotného: jedná se o legendárního režiséra, který musel odejít do emigrace v době normalizace, kdy Novotný dělal kariéru v KSČ) za můj celovečerní dokument Bedřich Smetana život žitý za živa, a to přímo z rukou této filmové legendy: http://fotovideo.ries.cz/aktualne/.
Aktivitu k záchraně lázní Kyselka nedělám svým jménem, ale ve spolupráci s památkovou asociací, jejíž mám tu čest být prezidentem. Nepleťte si, prosím, tuto funkci s dobře placenými, několikerými funkcemi pana hejtmana. Práci v asociaci děláme všichni zcela zdarma. Každý rozumně uvažující člověk ví, že by bylo absurdní shánět peníze na opravu majetku miliardáře Pasqualeho, který tato rodinná firma nechala zdevastovat. Vždy jsme v asociaci říkali, a říkáme dodnes, že jsme připraveni okamžitě založit sbírku a to i mezinárodně, pokud se majetkové vztahy v Kyselce vyjasní. To jenom panu hejtmanovi není žinantní utrácet peníze daňových poplatníků a přispět na záchranu Kyselky do pokladny obecně prospěšné společnosti Lázně Kyselka, v jejíž správní radě sedí miliardář Pasquale. Ten byl letos pražským soudem nepravomocně uznán jako devastátor Kyselky. Pokud by Pasquale splnil svůj slib, daný před prezidentem republiky, dát na opravu Kyselky 400 000 000 Kč, mohl by hejtman utratit ten milion daný na Kyselku odpovědněji. Co je ovšem tento milión proti stamiliónům, o které Kraj přijde kvůli podvodům s evropskými fondy, že? S uznáním odpovědnosti má Josef Novotný vůbec potíže. Bylo trapné poslouchat jeho obhajobu tohoto rozkrádání v předvolební debatě ČT. Byly to argumenty podobné přichycenému zlodějíčkovi v samoobsluze – když vy tu to máte tak špatně hlídané, že jsem podlehl pokušení. Stojí za to si argumentaci Novotného připomenout. Najdete ji na 86. minutě a 39. vteřině, kam zajeďte kurzorem: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10483849868-mimoradne-porady-ct24/213411033280925-predvolebni-debata-z-karlovarskeho-kraje/
Jinak v asociaci si neúčtujeme žádné osobní cestovní náklady, ale pouze cenu za benzin, pokud je cesta v rámci činnosti asociace schválena prezidiem ASORKD. Jakékoliv výdaje si navíc může každý najít na našem webu v transparentním účtu. Inu, mít ročně 2 000 000 Kč ze sezení na čtyřech židlích, jako pan hejtman, nepožadoval bych úhradu ani těchto nákladů. Ostatně podobných peněz získaných způsobem ala Novotný, bych stejně nedosáhl, protože bych nikdy na více židlích neseděl, vzhledem k tomu, že rád dělám práci pořádně a s plným nasazením.
A co se týká mé drzosti kandidovat v Karlovarském kraji z Prahy? Tedy předně v Praze nebydlím již 4 roky a pan hejtman by měl vědět, že v parlamentních volbách není předepsáno mít bydliště v místě, kde se kandiduje. Své bydliště jsem na kandidátce samozřejmě uvedl. Kdyby nebyl někdejší Západočeský kraj nesmyslně rozdělen na kraje dva, žil bych dokonce v kraji samém. To by ale pan hejtman přišel o svoji funkci hejtmana. Úsvit přímé demokracie chce iniciovat návrat krajů do původního počtu a hranic. Jinak 10 225 voličů Úsvitu v Karlovarském kraji nepovažovalo mou kandidaturu za drzost a v preferenčních hlasech jsem se umístil na 2. místě. K poslaneckému křeslu mi chybělo několik desítek hlasů a mohu pana hejtmana ubezpečit, že pokud bych byl do Poslanecké sněmovny zvolen, že by má docházka nebyla 52%, jako ta jeho!
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Pavel P. Ries
