S obavou hledíme na zbrklé, nepromyšlené a neodborné příkazy a zákazy z pera úředníků, které dopadají na naše hlavy a ovlivňují naše životy. Znepokojeni sledujeme, jak se pojem svoboda doslova ztenčuje před očima a absolutní dominanci přebírá pojem kontrola. Tohle nepřipustíme.
Jako rovnoprávní občané této země, zároveň daňoví poplatníci a jako obyvatelé Evropy cítíme a vnímáme, že jsme hrdy´mi nositeli nikoliv jen daňovy´ch povinností, ale i stovky let budovany´ch a krví vykoupeny´ch práv jednotlivce, žijícího uprostřed starého kontinentu. A budeme si za tím stát. Nejsme ovce ve stádu, ale svobodní spolutvůrci našeho státu.
V tuto chvíli požadujeme, abychom bezodkladně nebyli nesmyslně a neoprávněně omezováni v našich právech na shromažďování!
Je načase, aby volení zástupci začali řešit důležité věci a přestali podléhat globálním hysteriím. Smysluplny´ch úkolů, které ovlivní život především našich potomků je celá řada – preventivní opatření proti suchu, pokus o alespoň částečnou potravinovou a spotřebitelskou nezávislost a s tím související péče o tuto zemi ve smyslu fyzickém s ohledem na trvale udržitelny´ rozvoj ve všech oblastech našeho života.
Pozvolnému ukrajování osobních svobod říkáme rezolutně dost! Buďte dobry´mi hospodáři, my vám na to přispíváme odváděním daní a vytváříme hodnoty, které tvoří a rozvíjí naši společnost.
Příklad Mistra Jana Husa, ktery´ pro pravdu zemřel a následné husitské hnutí připomíná, kam může vést dlouhodobá nespokojenost s poměry v široky´ch vrstvách společnosti. Člověk se liší od ostatních forem života na této planetě právě svou nevypočítatelností. Nevypočítatelností v pravém slova smyslu, o níž se inženy´ři lidsky´ch duší nesčetněkrát v historii přesvědčili.
Jak říkal Mistr Jan: „Pravda vítězí!“
My, občané této země, podobně jako občané dalších zemí Evropy, jsme již příliš dlouho ,nenápadně a postupně přetvářeni. V důsledku ztráty jednotící myšlenky, vzájemné sounáležitosti a úcty, sdílených hodnot a zdravé sebedůvěry, se z nás stává čím dál více vnitřně rozdělená a rozhádaná masa, jejíž ambice se omezily na spotřebu a bezohlednou soutěživost.
Pod pláštíkem veškerého materiálního komfortu jsme krok za krokem zbavováni svých těžce vydobytých individuálních svobod a také zodpovědnosti za sebe, své životy, své činy a vzájemnosti s ostatními.
Naše práva jsou nám představována jako relativní a dočasná privilegia. O našich životech se snaží rozhodovat jiní, nabízejíce falešnou iluzi bezpečí, péče a ochrany postavenou na úřady vynucované solidaritě, o jejíž příjemcích ovšem nerozhodujeme my. Z pozice jakýchsi vševědoucích skupin je nám vnucován jednostranný výklad světa, spojený s novým a vyprázdněným jazykem, stejně jako s omezenou možností se k tomuto výkladu vyjádřit v otevřené demokratické diskuzi bez hrozby vyloučení ze společnosti. Kritické myšlení a otevřená diskuze, které vždy sloužily jako ověřený nástroj tvůrčího vývoje společnosti, jsou omezovány a nahrazovány předepsaným myšlením a společenským vylučováním těch, kteří věci vidí jinak.
Obdobně jako před rokem 1989 máme zpátky cenzuru a společenskou dehonestaci.
Pod záminkou ochrany společnosti jako celku – jsou činěny z dospělých členů společnosti poslušné objekty, kterým je sdělováno, co si mají myslet, co si mohou dovolit říkat a co mají dělat. Objekty ideálně, co nejvíce závislé na institucích a politické reprezentaci.
Tento vývoj se nedá označit jinak než jako úpadek a my tomu nehodláme nečinně přihlížet. S cílem obnovit a zachovat to, co považujeme v této společnosti za prospěšné a zdravé, požadujeme:
1. Svoboda jako zodpovědnost
Požadujeme otevřené veřejné konzultace ke všem normám, které mají ambici ubírat z dosavadních práv a svobod jednotlivců. Požadujeme důslednou revizi všech zákonů a norem, které vedou k omezení práv a svobod jednotlivců. Požadujeme přímou zodpovědnost za svá rozhodnutí u těch, kteří je na základě zmocnění občany činí. Jakákoliv kontrola jednotlivce ze strany veřejné správy musí být pod neustálým veřejným dohledem.
2. Svobodný prostor
Svoboda slova a projevu může být v pluralitní demokratické společnosti omezována pouze na základě zákonného zmocnění a v souladu s Ústavou. Nelze akceptovat vyloučení kohokoliv z veřejné debaty či veřejného dění jen pro odlišnost jeho postojů, názorů či přesvědčení. Veřejné školství musí sloužit jako zdroj poznání, vědění, tříbení myšlení a osvojení si kompetencí, které umožní smysluplné uplatnění jednotlivců ve společnosti. Žádná úroveň školského systému nesmí být nástrojem ideologické či politické formace, ale musí poskytovat objektivní a nezaujaté informace vedoucí k posílení soudržnosti a plurality. Odmítáme veřejnou podporu nebo naopak omezování jakýchkoliv ideologických či politických organizací a žádáme o zabránění takovéto podpory či omezování ze strany jiných států a mezinárodních institucí.
3. Jednotící vize
Požadujeme otevřít celospolečenskou veřejnou debatu, zahrnující všechny vrstvy a skupiny ve společnosti, jejímž cílem bude vytvoření jednotné, dlouhodobé a konsenzuální společenské vize. Společné nadhodnoty, ke které se bude moci vztáhnout každý z občanů a která bude spolu s všeobecně platnými hodnotami plnit roli sdílené představy o budoucnosti této země. Potřebujeme vědět kdo jsme, kam kráčíme, co chceme a jak toho chceme dosáhnout. Jaké cíle budeme dlouhodobě sledovat v mezinárodní zahraniční politice a jaké hodnoty budeme prosazovat směrem k občanům. Požadujeme důslednou a cílevědomou obhajobu zájmů občanů České republiky ve všech mezinárodních institucích.
4. Skutečná nezávislost
Požadujeme, aby žádná z veřejných politik nevytvářela závislost občanů na těch, kterým je svěřena veřejná správa. Požadujeme, aby veřejné prostředky nebyly využívány k uspokojování potřeb vybraných skupin a k uplácení těch či oněch voličských či spřízněných skupin. Požadujeme normativní zakotvení rovnosti přístupu a odstranění subjektivního rozhodování o přidělení či přiznání jakékoliv veřejné podpory. Požadujeme jasné vymezení hranic všech veřejných služeb. Požadujeme jasnou definici a revizi toho, co, proč a za jakých podmínek je komu z veřejných prostředků poskytováno. Požadujeme, aby jakkoliv definované potřeby společnosti jako celku nikdy nebyly nadřazeny svobodě jednotlivce s výjimkou trestných činů. Jakýkoliv nadřazený nebo rodičovský přístup státu k občanovi je zcela nepřípustný.
Zdrojem veškeré moci ve státě je lid, vykonavatelům moci tato moc nepatří. Máme toho plné zuby. Nejsme děti. Stát je sluha. Moc vychází z nás. Žijme podle toho.
Více ZDE
Petici můžete podepsat ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
