Lidé vstupující do veřejného prostoru mají pocit, že ano. Mají-li se však shodnout na povaze probíhající změny, začnou se dramaticky lišit nejen jeden od druhého, ale i sami od sebe v různých časech. Egyptský internetový inženýr Wael Ghonim vystavil před pěti lety na anonymní facebookové stránce mučení Mubarakova režimu, a stal se tak výrazným hybatelem následující revoluce. V prosinci loňského roku prohlásil na jedné přednášce: „Stejný nástroj, který nás sjednotil, abychom svrhli diktátora, nás nakonec jednoho od druhého odtrhl."
Sociální média podle něj selhala. Zdálo se, že by mohla vybudovat společenský konsenzus, zatím však spíše polarizují a působí „toxicky". Když už vznikne nějaká diskuse mezi lidmi různých názorů, zmocní se jí vzápětí rozzlobená lůza. Regulace internetu by podle něj ale nepomohla. Říká: „Před pěti lety bych byl řekl, když chceš osvobodit společnost, potřebuješ jenom internet. Dnes si myslím, že společnost osvobodíme jen tehdy, když nejdříve osvobodíme internet." Komentátor německého týdeníku Der Spiegel charakterizuje situaci tak, že deset let Twitteru změnilo demokracii, tak, jak jsme ji znali, rychleji a silněji, než jsme kdy tušili.
Lidstvo houfně digitalizuje svou paměť
Každý, kdo má zkušenost s rodinným albem fotografií a nyní nahlíží fotky na počítači, ví, co to bude znamenat. Přiblížíme se totální ztrátě paměti. Virtuální prostor se z nekonečného místa paměti změní na bezednou propast zapomnění. Jakákoli trvalá fixace obrazů, slov nebo faktů totiž naprosto odporuje charakteru média, jehož podstatou je pohyb, změna, nepřetržitá dynamika komunikace. Jakákoli pevná hierarchie včetně té časové se nesnáší s povahou sítě, která struktury nebuduje, ale ruší. Prohlížet si snímky prarodičů, to byl a je rituál. Dnes však zaznívá nejeden hlas, že se ocitáme v procesu deritualizace světa, že se mění způsob vnímání, odtrhujeme se například od vlastní minulosti a vazby dříve důležité pro sebepochopení, jako je historie národa nebo jiné skupinové identity, přestávají fungovat ve své dosavadní podobě. Absolutní prioritou se stává aktuální akce, okamžité osobní angažmá, nic neplatí včerejšek, vzpomínka je pro slabochy a senilní staromilce.
Víc než kdykoli v minulosti se stává očividnou odvěká nespolehlivost lidského života. Anonymizovaná komunikace na internetu „se osvobodila" od osobnostního ručení, Wikipedii jsme ochotni považovat za lexikon či encyklopedii, aniž nás trápí, kdo verifikuje její obsah. Pochybně autorizováná sdělení, která denně čteme na informačních portálech, utvářejí naši představu o vnějším světě, jsme jimi hněteni, i když se bráníme. I v bezprostředním prostorovém okolí se stále více orientujeme podle navigací a začínáme podceňovat vlastní smysly. O generaci „digital native" se říká, že je prozumentská, znamená to, že se jako třeba u youtuberů tvoří hybrid mezi producentem a konzumentem vlastních obsahů.
Vstoupili jsme do éry hrdinů počítačových her. Jsme jimi všichni.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
