Maskulinní psí doprovod je buď očividně senilní s mobilitou blízkou nule a tomu odpovídá i vzhled zvířete, nebo jde o svalovce, jenž nabízí k obdivu nejen své potetované bicepsy, ale i svižného psího atleta. Zaměstnaní muži středního věku asi většinou nemají kdy zevlovat v zeleni nebo sbírat exkrementy po chodnících.

Francouzský spisovatel Albert Camus si ve svých Sešitech poznamenal, že to, co člověk nejhůř snáší, je být souzen. Odtud prý koření připoutání k matce, k zaslepené milence nebo láska ke zvířatům. Bezdomovci a narkomani doprovázení houfem psů dávají klasikovi za pravdu. Ale co ty ženy? Že by se cítily ve společnosti ovládané mužským diskurzem natolik vystaveny kritice, že se podvědomě uchylují k němé tváři, která si nechává svůj názor pro sebe a je jí jedno, jak dáma vypadá? Myslím, že tohle hledání útěchy ze Zverimexu nemá jen jeden důvod. Ve hře je také touha někomu věnovat svou péči, s někým sdílet samotu, dávat času tvar pravidelnými rituály krmení a procházek, ukotvit něhu a vůbec mít rád někoho, kdo je pořád po ruce.