Je to, co vzniká na sociálních sítích, možné nazvat vztahem? Museli bychom si asi odpovědět, jestli internet splňuje to, co vyžadujeme od prostředí v běžném významu slova. Které naše smysly si na internetu přicházejí na své? Zrak a částečně sluch. Čich, chuť a hmat mohou jít pískat kudlu. Připusťme tedy, že z hlediska fyzikálních vlastností představuje síť prostředí ochuzené a že s kavárnou, hospodou a narvaným metrem těžko srovnávat. A přesto má tato redukce tak vysoké preference. Vděčí za ně našim vrozeným sklonům. Ten první se nazývá voyeurství.
Čumíte-li na lidi na ulici, riskujete zlé pohledy a mnohdy i daleko ostřejší srážku. Nehledě na to, že pravé a skutečné voyeurství nespočívá jen ve šmírování. Jeho stejně slastnou složkou je nebýt při něm sám viděn, zůstávat vskrytu, sledovat objekt zájmu v jeho nic netušící autonomii a intimitě. Tradiční šmírák za oknem se musel spokojit s povrchem, lapal jen to, co byl schopen zachytit okem. Digitálně upgradovaní sledovači se mohou dovědět i to, co si objekt zájmu myslí, co říká a píše. Jít pod kůži, do hloubky, to je potěšení z největších. Za jednoho jediného předpokladu. Tím naštěstí vybavila příroda druhou stranu mince, o které tu mluvíme. Avers je voyeurství, revers exhibicionismus.
Tihle sourozenci do široka rozpřáhli paže a kráčejí si na internetu vstříc s úsměvem a zářícíma očima. Do náruče si padli na Facebooku. Z této manifestní kopulace se rodí ega. Ale ne ledajaká! Ega kvantifikovatelná, měřitelná počtem přátel, porovnávatelná záplavou sdílení, kompetitivní. Ego jako zápasník. Ego jako sportovec. Osamělý svalovec, neboť vztahy tady nerostou. Sdílená samota ale ovšem vyžaduje systematickou práci. Stává se z ní buddhistický modlitební mlýnek pro ty, kdo by jinak byli odsouzeni umřít nudou.
Myslím, že není náhodou, že souběžně s rozvojem internetu a všech druhů elektronické komunikace, které mají onu zmíněnou nevýhodu v redukci podnětů, jež nabízejí našim smyslům, do našich životů vtrhává gastronomie, aby vyrovnávala nastalou nerovnováhu. Čich, chuť a hmat se hlásí o slovo. Vaří se na všech televizních kanálech, kuchařky patří mezi bestsellery, kuchaři mezi celebrity a celebrity mezi kuchaře. Matrix je pro vegany, smyslová dieta digitálního světa provokuje k rouhačskému obžerství ve skutečnosti, k haptickým excesům při hnětení paštik a sekané, při tření žloutků nebo porcování kuřat, protože, jak říká Nietzsche, „utváření světa stálých věcí patří už k naší potřebě sebeuchování". Má-li se vztah stát stálou věcí, vybuduje se, věřte mi, solidněji při společném pojídání pečené husy než při osamělém prohlížení fotografií z hor na Facebooku. Roli jídla při navazování známostí a při jejich udržování nelze nikdy přecenit. Dokonce i při rozchodu je dobré dopřát si poslední večeři...
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
