Na dvou zásadních okamžicích si ukážeme, že podle mého názoru ani v jednom případě Beneš ,,vinen" nebyl. V úvahu musíme brát především jak vnitřní, tak samozřejmě i zahraničněpolitický rozměr.

1. Podíl na Mnichovském diktátu. Přijetím Mnichovského diktátu 29. 9. 1938 přišlo Československo kromě Sudet i o svou státní suverenitu a zmrzačená země se nyní nazývala Česko - Slovenskem. Mnichovský diktát byl ostatně jen prvním krokem na cestě ke zřízení německého proektorátu, s nímž Hitler počítal již těsně po přijetí této ,,dohody". Co mohl Beneš ze svého titulu udělat, aby hanebnému paktu zabránil?

V podstatě měl dvě možnosti - mohli jsme bojovat a za 4 týdny válku čestně prohrát, byť Německo ještě na válku nebylo zcela připraveno, jak generalita Hitlerovi ještě v na přelomu let 1938/1939 připomínala. Pak by ovšem protektorát nevypadal tak, jak vypadal, jeho podstata by měla ostře genocidní charakter s velkým dopadem na ,,neangažované" civilní obyvatelstvo. Biologická podstata Čechů jako národa by byla bezprostředně ohrožena. Ztráty českého obyvatelstvo by se počítaly v hekatombách. Jakkoli byl německý protektorát v letech 1939 - 1945 strašlivým režimem, pokud bychom v roce 1938 bojovali, byl by ještě daleko horší.

Beneš nakonce přijal druhé ,,menší zlo", to znamená nebojovat, vydat se Němcům a doufat v přežití v německém područí. Za Mnichovský diktát Beneš v žádném případě nemohl. Jednak nebyl přímým účastníkem mnichovských ,,dohod" (diplomaté H. Masařík a V. Mastný byli přímo zpraveni na místě o výsledku a přímému jednání nebyli přítomni), nemohl tudíž výsledek nikterak ovlivnit. Za Mnichov mohou západní velmoci, které nás Německu nechaly napospas a nedodržely své spojenecké závazky (hlavně Francie) ve slepé víře, že se vyhnou válce.