Ve srovnání s rokem 2021 se zvýšily o 9,3 %, nicméně téměř polovinu tohoto růstu obstaralo meziroční posílení koruny, takže z významné části šlo vlastně jen o kurzový efekt, který mohl být zajímavý především pro firmy orientované na export.

Jak si stojí ČR ve srovnání s ostatními zeměmi? České pracovní náklady dosáhly v loňském roce 41,5 % těch německých. Oproti předchozímu roku se tedy toho až tak moc nezměnilo, protože tehdy dosahovaly 40 %. Za posledních čtrnáct let úroveň českých pracovních nákladů ve srovnání s Německem vzrostla z 33 % jen o 8,5procentního bodu.

Nejblíže německé úrovni byly pracovníci v IT (54 %) a ve zdravotnictví (50 %). V průmyslu, který je stále největším tuzemským odvětvím byly tyto náklady na 38 % těch německých.

Pokud by konvergence mzdových nákladů pokračovala jako v posledních 14 letech, což je samozřejmě jen hypotéza postavená na vratkých základech, vyrovnaly by se české náklady německým „už“ zhruba v roce 2075.

Jde samozřejmě pouze o jeden parametr, nicméně i tak z něj vyplývá, že ČR stále patří do východního pásu zemí unie s výrazně podprůměrnými pracovními náklady. Zachovává si tak stále konkurenční výhodu v podobě levnější a současně kvalifikované pracovní síly.

Nejnižší hodinové pracovní náklady má stejně jako o rok dříve Bulharsko, kde dosahovaly 8,2 EUR, a byly tak ve srovnání s Českem poloviční. Zajímavý byl i vývoj nákladů na Slovensku, kde jsou o necelých pět procent nižší než u nás. Na druhé straně řebříčku stojí Lucembursko, kde hodina práce stojí více než 50 EUR, Dánsko s necelými 47 eury a Belgie (43,5 %).