Dřívější optimismus spotřebitelů v EU se opět vytrácí. Lidé jsou pesimističtější, pokud jde o další vývoj ekonomiky i jejich vlastní finanční situace. Naproti tomu strach z nezaměstnanosti již dále neroste. Možná i proto, že nezaměstnanost je stále sama o sobě vysoká a lidé ji berou s větší samozřejmostí. Celkově je důvěra v ekonomiku na úrovni začátku loňského roku a tedy veškerý následný optimismus plynoucí z růstu poptávky i příznivých ekonomických vyhlídek už v podstatě vymizel. Je otázkou, nakolik je znovu objevující se pesimismus spotřebitelů vyvolaný skutečnými dopady na rodinné peněženky a nakolik je ovlivněn jen obavami z případných problémů. Příkladem budiž Německo, kde nezaměstnanost dosahuje rekordních minim a růst mezd zrychluje, a přitom spotřebitelé jsou stále většími pesimisty. V tomto případě je možné spekulovat, že se na náladách spotřebitelů začíná podepisovat třeba i migrační krize.

I když nálady mezi firmami i spotřebiteli v rámci eurozóny i celé EU jdou ruku v ruce, přece jen je vidět, že pozitivnější pohled na současný i budoucí vývoj ekonomiky panuje v zemích mimo eurozónu. Ostatně i celkové ekonomické výsledky zemí mimo eurozónu jsou stále o něco příznivější. Česká republika může být v tomto případě docela dobrým příkladem. Optimismus zde sice už není na maximu, ale rozhodně se nedá hovořit o erupci pesimistických očekávání. Spíše se po loňském rekordním zlepšení celkové ekonomické situace začínáme vracet na udržitelnější dráhu růstu a tedy i umírněných očekávání.