Petr Hájek: Cvičení ve válečnické propagandě - Cílem bylo odstřelit prezidenta Putina | ParlamentniListy.cz

Protiruská hysterie se během několika měsíců stala hlavním motivem a hybatelem dění v západním světě. Exponenciálně narostla v souvislosti s pádem (sestřelením?) civilního letadla nad Ukrajinou, v místě bojů západoukrajinské kyjevské pučistické vlády s východoukrajinskými povstalci.

Otázky

Kola propagandy se točí naplno. Každý den jsme vystaveni nikoli „pětiminutovce nenávisti“ (viz. Orwel, 1984), ale nekonečným mnohahodinovým orgiím, proti Vladimíru Putinovi (nikoli Rusku) namířeným nenávistným mystifikacím a manipulacím v podání hlavních médií. Nechceme-li pouze bláznit spolu s nimi a vlastně v jejich režii přijmout zástupnou „hru o letadlo“, je třeba začít klidně uvažovat. To znamená především si klást otázku, jaký má celé to umělé hysterické divadlo scénář, smysl, pozadí – a hlavně účel: K jaké katarzi nás má hra přivést, v čem spočívá její pointa? A proč?

Z tohoto úhlu pohledu není vlastně vůbec podstatné, kdo sestřelil (bylo-li opravdu sestřeleno) civilní letadlo nad prostorem, v němž právě probíhají válečné operace. Ostatně hlavní nezodpovědností bylo, že Kyjev vůbec dovolil, aby nad touto oblastí civilní stroje létaly. Co víc, aby jejich letové dráhy, vedoucí původně jižněji, byly z „neznámých důvodů“ odkloněny právě sem. Šílenost? Možná. Záměr? Pravděpodobně. Mohli to ovlivnit Rusové či „rebelové“? Ani náhodou.

Hlavní cíl

Příznačné je, že Američané právě slavnostně oznámili, že „už vědí,“ že HN17 nesestřelilo Rusko. Věděli to samozřejmě od první chvíle, dali si však na čas, aby se kampaň „dohadů a spekulací“ mohla rozjet zamýšleným směrem. Ostatně o „ruském autorství“ pochyboval od počátku každý jen trochu soudný – kromě mimořádně „objektivních“ komentátorů a zpravodajů České televize. Podstatné je však to, že současně – už vlastně jen tak mimochodem – americká rozvědka doplnila, že střelci byli „separatisté“ – a zbraň jim k tomu dodali právě Rusové. Jinými slovy, fakticky jsme zpět u původního tvrzení: Letadlo dala sestřelit Putinova „říše zla“.

Proč by to ale udělala? Tím se pochopitelně nikdo nezabývá. Nesmí zabývat. Vychází se z předpokladu, že propagandistický stroj už stačil většinové veřejné mínění „vychovat“: Má mu automaticky naskočit, že vše zorganizoval zločinec Vladimír Putin, asi z vrozené nenávisti vůči všemu živému, co se pohybuje. A také proto, že je navíc padlý na hlavu, takže si pro větší zábavu maximálně zkomplikoval důsledky příčiny, která stojí na počátku celé protiruské kampaně.

Důvodem může být pokus USA dostat se z téměř již neřešitelných hospodářských potíží zbrojením. Nikoli náhodou proto v současnosti tolik tlačí na „chudé“ země NATO (včetně ČR), aby zvýšily své odvody do pokladničky amerických zbrojařských firem. Ale ani to nestačí k vysvětlení něčeho tak monstrózního a nebezpečného, čeho jsme právě svědky.

Tou je státní převrat na Ukrajině. Do jeho přípravy Spojené státy podle vlastních slov investovaly pět miliard dolarů. Jeho hlavní cíl: Další sevření Ruska americkou armádou, jako obvykle poněkud směšně ukrytou za oponou se značkou NATO. To, co se nepovedlo v případě zpackaného napadení Jižní Osetie „americkým“ gruzínským prezidentem v okamžiku zahájení Olympijských her v Pekingu, mělo se nyní provést vyvoláním ukrajinské krize. Nic víc v tom není, takhle primitivní to je. Jenže právě ta primitivnost celé úvahy i provedení ukazuje jasně na autora, který, narozdíl od Vladimíra Putina, žije tradičně v oparu vlastních představ-přání o tom, co se skutečně ve světě mimo jeho vlastní zemi děje: made in US.

Záminka

Sestřelení civilního letadla je vždycky šílená věc. Nedávný únos civilního stroje – dost možná například na americkou základnu na atolu Diego Garcia – je proti tomu jen „vzrušující záhadou“ nazvanou pro média „zmizení letu HN370“. Skutečných sestřelení civilních strojů však bylo více, připomeňme si jen dvě nejznámější tragédie z posledních desetiletí:

Ukrajinská armáda 4. 10. 2001 v rámci svého vojenského cvičení sestřelila ruské civilní letadlo TU-154 nad mezinárodními vodami Černého moře na lince Tel-Aviv - Novosibirsk. Zahynulo 78 lidí, převážně Izraelců. Sestřel byl Ukrajinou prezentován jako omyl.

Válečná loď USA Vincennes sestřelila 3. 7. 1988 íránský airbus nad mezinárodními vodami Perského zálivu na lince Bandar Abbás - Dubaj. Zahynulo 290 lidí. Sestřel byl USA prezentován jako mylná záměna civilního letounu za vojenský.

Ani v jednom případě se z toho nestala událost, která může být záminkou k fatálnímu mezinárodnímu konfliktu. Jenže – opravdu k němu bezprostředně směřujeme? Zase si musíme položit základní otázku: Jaké v tom má kdo zájmy? Vládci Evropské unie nyní válku nechtějí. Naopak, bojí se jí, jak čert kříže: EU je slabá, dezorganizovaná, s převážně ztučnělým občanstvem, které chce především udržet iluzi „státu blahobytu“ – třeba i bez blahobytu.

Byl to samozřejmě hluboký omyl, tolik podobný všem ostatním, kterými je americká zahraniční politika a diplomacie tradičně pověstná. A jejichž důsledky pak řeší „revolucemi“, státními převraty, „humanitárním“ bombardováním a občanskými válkami „za demokracii“ amerického typu.

Spojené státy válčí sice za udržení dolaru jako rezervní světové měny na mnoha místech planety – jenže jako obvykle, tedy většinou neúspěšně. Když nedokázaly porazit Talibán v Afghánistánu, Asada v Sýrii, o Íránu nemluvě, jak by si chtěly poradit s moderně vyzbrojeným a odhodlaným Ruskem?

Při tomto propagandistickém nasazení nelze samozřejmě vyloučit, že konflikt vznikne „navzdory“ tomu, jaksi samopohybem událostí, které Američané rozpoutali a živí. To by však bylo spíše proti plánu, než naplněním záměru. Ten totiž nemůže být pouze aktuální, ale dlouhodobý: strategický a zásadní.

„Prásknul“ to Vondra?

Nečekané řešení nabízí „uřeknutí“ Alexandra Vondry. Bylo by to docela typické: V Čechách se žádné tajemství neudrží, protože jeho nositelé jsou obvykle stiženi mnoha komplexy, což je vede k chorobné potřebě být neustále vidět. Saša Vondra je zneuctěný věrný zaměstnanec CIA (doufám, že se o to se mnou bude „babišovsky“ soudit). Aby byl vidět při nějaké „pozitivní činnosti“, zveřejnil text mimořádné důležitosti. Vysvětluje jím sice primárně, jak je sám důležitý, ale nejen to. Odvolává se na skandální „udavačský dopis“ Václava Havla a spol., zaslaný před pěti lety Baracku Obamovi.

„Varovali jsme, že bude-li NATO působit nerozhodně, mohly by Spojené státy ztratit v (našem) regionu podporu. Psali jsme, že nejistota v oblasti společných obranných závazků (bojovali tehdy soudruzi o americký radar u nás, pozn. aut.) může podkopat proatlantickou orientaci středoevropských elit. Za druhé jsme poukázali na asertivní politiku Ruska za Putinova režimu.“

Velmi krásná ukázka „loajality“ někomu jinému, než vlastní zemi: Hlavně ta obava o „orientaci elit“ by byla „udavačská“ i bez podpisu. A hle, jakého se podle slov A. Vondry dočkali přátelé války vděku, přestože „posvátný“ Havlův podpis pod dopisem nechyběl:

„Například Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů v Evropském parlamentu označilo signatáře za „svárlivé neokonzervativce", které svádí na scestí „obsese ruské hrozby". Ve Washingtonu jsem měl zase možnost setkat se s Michaelem McFaulem, poradcem prezidenta Obamy a hlavním architektem politiky řešeta. McFaul se ve své kanceláři v Bílém domě rozzuřil a obvinil nás z „rusofobie". Obecně řečeno: naše argumenty nepadly na úrodnou půdu.“

Teď ale došlo na naše slova, říká zbytek ufňukaného textu.

(Pro vysvětlení připomeňme. Takzvaní neokonzervativci jsou předělaní američtí marxisté, jejichž hlavní představitel se účastnil jako nadšený host i posledních brežněvovských sjezdů. Jde o lidi, kteří jsou hlubokým přesvědčením oddáni myšlence Nového světového řádu, světové totality, zvané zkráceně NWO). Po kormutlivém pádu bipolárního systému se z nich proto stali političtí „transvestité“: místo dosavadního „vývozu sovětské revoluce“ začali propagovat vývoz „americké demokracie“. Alexandr Vondra je jejich hlavním propagátorem u nás.)

Reinkarnace

Dopis je z června 2009. V dubnu roku 2010 došlo na Pražském hradě k „historickému“ podpisu odzbrojovacích smluv mezi Barackem Obamou a tehdejším ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem. Byla to veliká sláva, hovořilo se o „restartu“ vztahů obou velmocí atd., atd. Velmi přesně si vzpomínám, jaká deprese z toho mezi českými havlistickými „neokony“ byla. Udělat to právě v Praze, odkud přišlo Havlovo „varování“ – to byla docela slušná facka místním kolaborantům.

Smysl toho kroku byl však jediný: Američané dospěli k závěru, že prezident Medveděv začíná být spíše „jelcinovský“ než putinovský. Že jeho představa „modernizace“ Ruska povede „západní cestou“: Tedy že je nakloněn přijetí „moderních norem“ – všeho toho homosexualistického, genderovského a dalšího jedovatého svinstva, které zanáší a rozkládá základní hodnoty křesťanské euro-americké civilizace. Že tedy naváže na jelcinovskou dekadenci, kterou neomylně orazítkovalo „přátelství“ Havel – Jelcin. Jinými slovy – že položí Rusko pod nohy Západu, Ameriky zvlášť.

Velké Obamovo „gesto“ tedy směřovalo k podpoře Dmitrije Medveděva před prezidentskými volbami v Rusku. Dlouho bylo nejasné, zda Medveděv bude znovu kandidovat a Američané chtěli dát jasně najevo, kdo bude mít jejich – i materiální – podporu.

Tragédie plná omylů

Proto po volbách, v nichž se hladce stal prezidentem Vladimír Putin a Dmitrij Medveděv ani nekandidoval, to šlo už ráz naráz. Rozlícený Washington pochopil, že se zase „seknul“. Z „restartu“ náhle nezbylo nic. Putinovo Rusko je od té chvíle soustavně skandalizováno – tu za zákony proti propagaci homosexualismu mezi mládeží, tu za „zlé zacházení“ s porno skupinou Pussy Riot, atd., atd., všichni to známe, vtloukají nám to do hlav dnem i nocí.

Vrcholem bylo, když Vladimír Putin dal veřejně najevo, že Rusko se na ničení hodnot, na nichž naše civilizace vznikla, nebude podílet, naopak je míní rozvíjet a chránit – stejně jako nezávislost své prastaré země. Tím se i formálně oddělil od „elit“ (slovy A. Vondry) Nového světového řádu. Proto musí být zničen. Primárně on. Rusko hraje pochopitelně v plánech NWO důležitou roli, bez jeho ovládnutí nelze na světovládu pomýšlet.

Opět vše naopak

To je vlastní podstata ukrajinské krize i jejích aktuálních hysterických souvislostí. Tvůrci NWO doufají (kdo ví, jací ruští Vondrové jim to píší), že hospodářské a politické sankce jednak poškodí ruskou ekonomiku a také proti Putinovi postaví „elity“, které si již svůj život bez „západních vymožeností“ neumějí představit. Za jistých okolností by to nemusel být tak úplně nesmyslný scénář – kdyby nebyl opět napsaný těmi bohatými a mocnými truhlíky ve Washingtonu.

Mnohem pravděpodobnější proto je, že Rusové budou na zesilující „obklíčení“ reagovat naprosto opačně. Mají s tím ostatně bohaté historické zkušenosti. Spíše se semknou kolem svého prezidenta, svých hodnot, své země, kterou ještě žádný Napoleon nedobyl. Lze tedy předpokládat, že jakákoli další eskalace studené války bude mít na politický život Vladimíra Putina opačné než zamýšlené důsledky.

Ale zdaleka nejde jen o Washington či Brusel: Rusko snad definitivně pochopilo, že všechny „vstřícné kroky“ Západu jsou a vždy budou jen třpytkou, kterou má spolknout i s navijákem. Bude tedy posilovat – i vojensky. Hospodářsky se bude orientovat na země BRICS. To zapříčiní bezprostřední dopad na evropskou – a bohužel i naši – ekonomiku. A opět zvýší napětí. Ale k válce to pořád ještě nebude – leda k té „omylem“.

Teprve až Rusové přistoupí k vytvoření nové „rezervní světové měny“ a pošlou do hrobu „papírový“ dolar, půjde opravdu do tuhého. V tomto smyslu je ukrajinská krize a „sestřelení letadla“ zatím jen cvičením v propagandě. Výchovou obyvatelstva před Verdunem.

Lehké časy nás věru nečekají.

Publikováno se souhlasem vydavatele.