Prahou prošla v sobotu demonstrace na podporu prezidenta Miloše Zemana. Zorganizovala ji Národní demokracie a Hnutí Za naši kulturu a bezpečnou zem. Policejní zdroje odhadují, že se jí zúčastnila zhruba tisícovka lidí. Na místě jsem sice nebyl, ale ze zkušenosti bych připočítal nějakých pět stovek dalších.

A naopak. Pokud by nešlo o demonstraci protestující proti nebezpečí islámu, migrantské vlně a Sobotkově nic nedělající vládě – ale o „vítače“ – dělil bych odhadovaný počet účastníků dvěma až třemi. Taková je realita na současné propagandistické „frontě“. Protože hlavní média má v rukou „kavárna“, zvykáme si jako za starých dob umocňovat a odmocňovat zprávy. Podle toho, jde-li o protesty, nebo provládní (prounijní) agitátory.

Těžká politická chyba

Potud nic nového. Jenže. Stalo se něco zdrcujícího: Jako jednoho z řečníků si organizátoři pozvali Miroslava Sládka, bývalého předsedu Republikánů. Tragikomickou figuru, která již v devadesátých letech dokázala zdiskreditovat zárodky národoveckých politických ambicí v naší zemi – ještě než stačily přirozeným způsobem vzniknout. Tak zoufalou politickou chybu mohou udělat snad jen sabotéři, nebo amatéři. Nevím, co je horší. A není to, bohužel, poprvé.

Marine Le Penová právě ve Francii proráží v regionálních volbách obruče nálepek, kterými stranu, založenou jejím otcem, „oblepil“ politický a mediální mainstream. Bez ohledu na výsledky druhého kola, koncipovaného tak, aby proti nepohodlnému „vetřelci“ bylo možné zorganizovat alespoň ještě jednou operaci „všichni proti jednomu“, stává se reálnou alternativou pro významnou část veřejnosti.  Již před časem totiž pochopila, že bez jistých obětí (v jejím případě se dokonce týkaly její rodiny) nemá proti převaze mediální falangy šanci.

Vynaložila nesmírné úsilí, aby uklidnila tu část veřejnosti, která sice s idejemi její Národní fronty sympatizovala, ale lekala se, zda nejde spíš o šílence, než radikály – jak se snažila přesvědčit hlavní média. A podařilo se jí to. Člověk by řekl, že si z jejího úspěchu vezmou poučení i naši národovci. Jenže stal se pravý opak. Proč?