Není vyloučeno, že brzy nám bude úplně jedno, jestli se dostane do parlamentu ta či ona strana, zda se ve Středních Čechách podaří „vykroužkovat“ Miroslava Kalouska, nebo jestli Tomio Okamura s Vítem Bártou porazí na Plzeňsku Jiřího Pospíšila.

Pokud chceme porozumět tomu, co je virtuální realita v praxi, máme právě ideální příležitost. Bohužel však nejsme jen diváci. Snadno se můžeme stát nedobrovolnými hráči v děsivém představení.

Starý plán v novém balení

Před třinácti lety vrazila dvě letadla do dvou budov v New Yorku a prezident Bush vyhlásil „válku terorismu“. Brzy se ukázalo, že šlo o zástupný termín k dalšímu kroku na přeměnu světa podle představ elit „světového vládnutí“.

Bez ohledu na to, že se podařilo většině světové veřejnosti vsugerovat představu teroristického útoku na Spojené státy, netrvalo dlouho a bylo jasné, že všechno to “nějak nesedí“. Postupně přišly další a další vlny důkazů o rozměrech celé té obrovské mystifikace. Důvodné pochybnosti mainstream jako vždy neviděl, neinformoval o jejich faktické podstatě – jen to prostě celé zařadil do škatulky „obskurní konspirační teorie“. Jenže ona to žádná teorie nikdy nebyla a není. Pod nespornými fakty stojí podpisy řady nobelistů a mnoha jiných významných postav odmítajících hrát dohodnutou ohavnou hru.

Důkazy prakticky vyvrátily, že by 11. září mohlo proběhnout tak, jak tvrdila – a od té doby dodnes tvrdí – kterákoli americká administrativa. Ale nešlo o „spor o pravdu“. To nejdůležitější: Zamýšlené války se rozběhly – a právě se zjevně blížíme k rozhodujícímu bodu celé strategie. Zdá se, že skutečnost, že se nikdy nepodařilo dozvědět se o 11. září pravdu, nás v těchto dnech dostihuje. A možná předběhne.