Petr Hájek: Stojí svět před nebezpečím „karibské krize č. 2“?

10.09.2013 10:08

V našich mainstreamových médiích se aktuálně téměř vše točí kolem říjnových předčasných voleb do sněmovny. Již za pár dnů či týdnů může být přitom všechno úplně jinak.

Petr Hájek: Stojí svět před nebezpečím „karibské krize č. 2“?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Bývalý vicekancléř prezidenta republiky Petr Hájek

Není vyloučeno, že brzy nám bude úplně jedno, jestli se dostane do parlamentu ta či ona strana, zda se ve Středních Čechách podaří „vykroužkovat“ Miroslava Kalouska, nebo jestli Tomio Okamura s Vítem Bártou porazí na Plzeňsku Jiřího Pospíšila.

Pokud chceme porozumět tomu, co je virtuální realita v praxi, máme právě ideální příležitost. Bohužel však nejsme jen diváci. Snadno se můžeme stát nedobrovolnými hráči v děsivém představení.

Starý plán v novém balení

Před třinácti lety vrazila dvě letadla do dvou budov v New Yorku a prezident Bush vyhlásil „válku terorismu“. Brzy se ukázalo, že šlo o zástupný termín k dalšímu kroku na přeměnu světa podle představ elit „světového vládnutí“.

Bez ohledu na to, že se podařilo většině světové veřejnosti vsugerovat představu teroristického útoku na Spojené státy, netrvalo dlouho a bylo jasné, že všechno to “nějak nesedí“. Postupně přišly další a další vlny důkazů o rozměrech celé té obrovské mystifikace. Důvodné pochybnosti mainstream jako vždy neviděl, neinformoval o jejich faktické podstatě – jen to prostě celé zařadil do škatulky „obskurní konspirační teorie“. Jenže ona to žádná teorie nikdy nebyla a není. Pod nespornými fakty stojí podpisy řady nobelistů a mnoha jiných významných postav odmítajících hrát dohodnutou ohavnou hru.

Důkazy prakticky vyvrátily, že by 11. září mohlo proběhnout tak, jak tvrdila – a od té doby dodnes tvrdí – kterákoli americká administrativa. Ale nešlo o „spor o pravdu“. To nejdůležitější: Zamýšlené války se rozběhly – a právě se zjevně blížíme k rozhodujícímu bodu celé strategie. Zdá se, že skutečnost, že se nikdy nepodařilo dozvědět se o 11. září pravdu, nás v těchto dnech dostihuje. A možná předběhne.

Umlčený generál

Již v roce 2007 o tom všem napsal knihu a veřejně vypovídal také slavný americký generál Wesley Clark. Jednoduše řečeno prozradil, že již před 11. zářím byl hotov plán na vojenské „řešení“ severní Afriky a Středního východu – včetně Sýrie a Íránu. Stojí za to nyní na okamžik přestat číst tento text a věnovat pár minut následujícímu videu s českými titulky. Naše veřejnoprávní (ani žádná jiná) televize totiž tento záznam nepromítala, přestože ji o to řada lidí žádala. Je to příznačné – a vlastně docela pozoruhodné. Nejen proto, že generál Clark je držitelem mnoha nejvyšších vojenských vyznamenání – včetně našich.

Je tedy zřejmé, že držitel Nobelovy ceny míru Barack Obama nyní v přípravě útoku na Sýrii pouze dodržuje itinerář dlouhodobé válečné strategie budovatelů Nového světového řádu. Jenže tentokrát jde o něco jiného než v Afghánistánu, Iráku či v severní Africe. Doposud to pro nás byla „televizní válka“. Desetitisíce mrtvých, zničené země a celé regiony, statisíce uprchlíků – to všechno se většiny z nás týkalo jen jako „vzrušující zpravodajství odkudsi“. Tentokrát ale může být všechno jinak. Stojíme zřejmě těsně před bodem, z něhož již není návratu.

Proč spojenci váhají?

Proč jindy tak válkychtiví spojenci Ameriky v EU váhají? Proč se k Obamovi zatím přidal jen prezident Hollande (nepleťme si tohoto bolševizujícího socialistu s Francií)? Proč britský parlament odmítl účast na tomto dobrodružství? Proč dokonce i jinak ke světovému veřejnému mínění naprosto lhostejní, arogantní Američané odkládají den po dni zahájení útoku? Proč chce Obama souhlas Kongresu, když ho nepotřebuje?

Ze stejných důvodů, proč například i z našich nejvyšších vojenských kruhů, zaznívají přiškrcené hlasy, že „teď už jde do tuhého“. Naše generalita, která se jinak o dění na světových bojištích zajímá nanejvýš jako „účetní distributor“ symbolických oddílů českých vojáků do amerických expedičních misí, má orosené čelo. Podobně je tomu i v ostatních evropských zemích.

Teprve akce sama – její první hodiny – budou školou manipulace. Režiséři musejí za každou cenu vytvořit ve veřejnosti emoci, která vše následující „pocitově ospravedlní“.

Je totiž jasné, že pokud Američané překročí Rubikon a na Sýrii skutečně zaútočí, není jisté už vůbec nic. Další vývoj nelze odhadovat a celé představení se snadno jeho tvůrcům a režisérům může vymknout z rukou.

Sýrie není Irák. Je příznačné, že záminka s „použitím chemických zbraní“ je ještě chatrnější než údajné „zbraně hromadného ničení“ v rukou Saddáma Husajna. Záminka je totiž to poslední, co je důležité. Sehrát představení v kulisách New Yorku vyžadovalo alespoň základní věrohodnost. V Sýrii není třeba se s takovými maličkostmi obtěžovat.

Anatomie manipulace

Velmi rychle se může celý svět ocitnout uprostřed běsnícího válečného stroje. Podoby to může mít v různých částech světa nejrůznější – ale i nejhrůznější. Není proto vůbec přehnané tvrzení, že stojíme v podobně kritické situaci jako v šedesátých letech minulého století, kdy jen hodiny dělily svět od jaderné americko – sovětské konfrontace.

Zkusme proto v příštích hodinách a dnech být maximálně pozorní. To, čím nás budou mainstreamová média krmit, není jen příprava na válku. Je to „politické školení mužstva“ před 11. zářím číslo dvě. Ale teprve akce sama – její první hodiny – budou školou manipulace. Režiséři musejí za každou cenu vytvořit ve veřejnosti emoci, která vše následující „pocitově ospravedlní“.

Pokud se jim to podaří a západní veřejnost nakonec válku „přijme za svou“, dosáhnou manipulátoři svého cíle. Pak již mohou cokoli. Pokud propagandistickou bitvu nevyhrají, může se jim celý plán rozsypat pod rukama.

Sledujeme anatomii manipulace v přímém přenosu. Tentokrát jsme na ni lépe připraveni než 11. září 2001. Ale bude nám to něco platné?

Publikováno se souhlasem vydavatele.

reklama

autor: protiproud.cz

Ing. Miroslav Balatka byl položen dotaz

Můžete definovat, co je dezinformace?

Všichni o nich mluví, ale co to přesně je? Třeba za covidu jsme byly svědky toho, jak se měnilo, co je pravda a co dezinformace

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Tatínkovo výročí

15:22 Jiří Weigl: Tatínkovo výročí

Letos v pátek 12. dubna by bylo mému otci 100 let. Zemřel velmi mladý v roce 1963, bylo mu 39 roků. …