Do Prahy přijel císař, hlava Říše středu. Žádná maličkost. Tím spíše, že je to vůbec poprvé. Jmenuje se Si Ťin-pching a oficiálně má funkci prezidenta Číny. Jde o událost mimořádnou, která má různé geopolitické souvislosti, o nichž je možné zajímavě spekulovat.

Už pro to, že na cestě do Spojených států nenavštíví jinou evropskou zemi, přestože každá by o to nesmírně stála – právě tak, jako o to stojí Amerika. Jediný, komu je to kostí vzpříčenou v krku, je pražská kavárna (s pobočkami v Brně a několika dalších místech) vedená TOP 09.

Kalouskův smutný skanzen havlismu, toho času v předsmrtném politickém chroptění, zadoufal, že se mu podaří alespoň trochu se zvýraznit na pozadí císařského obra. Používá sice vyvanutou antikomunistickou rétoriku, míří však jinam: Na Si Ťin-pchingova hostitele, prezidenta Zemana. Kdyby to nebylo směšné, bylo by to... ne, ani k pláči ne.

Zemanův císař

To, co se strhlo kolem Si Ťin-pchingova příjezdu, je skutečně především ušmudlaně komické. Mluvit o Číně jako o komunistické velmoci, je totiž stejně tupé, jako vydávat přesvědčeného marxistu dalajlámu, Havlova pobratima, za hlavu tibetského odporu. Každému příčetnému člověku je přitom dávno jasné, že domnělý čínský komunismus byl dokonce i za „předsedy“ Mao Ce-tunga nadále jen starodávný konfucianismus – přetřený pro potřeby poněkud hrůzovládného převzetí moci novou císařskou dynastií do ruda.

Dnes tato podivuhodná země sice přebírá některé (především technologické) hračky Západu, modernizuje se, aby nasytila svůj početný národ, ale určitě nesměřuje k západní politické, hodnotové a mravní dekadenci. Tahle záhadná civilizace tu byla již tři tisíce let před Kristem a určitě ji z toku dějin nevykolejí tupohlavá koncepce „lidských práv“, stvořená primárně k tomu, aby pohřbila civilizaci křesťanskou, euro-americkou.