Ta otázka padla, když český parlament nedávno projednával (a nakonec zamítnul) opatření na ochranu českých zemědělců. A nejspíš bude vznášena znovu a znovu během dalších kol té diskuze.

Škoda, že v té zjitřené atmosféře nebyl dostatečný prostor pro hlubší debatu. Je to vlastně skoro již pravidlem. Objeví se složitý problém a jedna ze stran zahltí veřejný prostor propagandou a emocemi do té míry, že nezbývá prostor pro rozumnou argumentaci. A jako většinou, i tentokrát ten veřejný prostor zahltila aliance anticivilizačních extrémistů, ekonomických liberálů, velkých peněz a veřejnoprávních médií. To se stalo i v případě migrační debaty v roce 2015, a od té doby se to pravidelně opakuje u různých témat.

Nechci zacházet do technických podrobností, jak by ta ochrana měla vypadat. Nástrojů existuje celá řada – regulace, kvóty, dovozní cla, dotace a další. Každý má nějaké výhody a nějaké nevýhody. U každého je nějaké riziko zneužití. Všechny se dají nějak kombinovat. Zcela jistě by k nim mělo patři omezení prodeje zemědělské půdy. Všechny společnosti v dějinách pečlivě regulovaly, kdo komu smí prodat nebo pronajmout pole (a ještě byla v pozadí pojistka, že to všichni mají stejně jen propůjčené od panovníka). V těch pár případech, kdy od toho ustoupili, to pokaždé dopadlo špatně.