Na fakt, že Stanislav Křeček byl zvolen ombudsmanem, reagují neobolševici tak, že omdlívají vzteky. Ale správná otázka zní jinak. Jak je možné, že muž, který by měl být podle kalendáře seniorem, zvládl efektivně a elegantně kampaň a převýšil své čtyřicetileté soupeře minimálně o třídu? Útoky odrážel s přehledem a vytvořil situaci „Křeček versus no-names.“ To není záležitost jednoho výjimečného člověka. Jde o další příznak, že se svět změnil. Dnes se vám může stát, že se setkáte s velmi atraktivní ženou a ona začne vyprávět o svých vnoučatech – dříve nemyslitelné. Osmdesátníci vytírají zraky čtyřicátníkům. My padesátníci pak zjišťujeme, kolik je ještě před námi práce a kolik se toho musíme naučit. Oblíbené úsloví, že „dnešní sedmdesátník je jako dřívější padesátník“ není přehnané. Řečeno zkrátka: teorie o tom, že „staří už brzo vymřou“ a budou nahrazeni čerstvě vymytými mozky, dostává další trhlinu.