Tisíce našich spoluobčanů žily v posledních měsících obavami o nezávislost žalobců (budu v textu používat tento tradiční výraz místo právnicky neutrálního „státní zástupce“). V PR agentuře totiž rozhodli, že jejich blahobyt, svoboda a sebeúcta závisí na tom, zda budou žalobci zcela nezávislí a zda se jim nebude do jejich práce nikdo míchat. Prožívali to velmi niterně, chodili kvůli tomu demonstrovat, hádali se se svými kamarády (nebo ukončili přátelství) a byli sprostí na svoje rodiče. Občas kvůli tomu nespali.

Nyní už vědí, že je to přesně obráceně. V té stejné PR agentuře totiž rozhodli, že blahobyt, svoboda a sebeúcta závisí na tom, že žalobci budou pečlivě úkolovaní a hlídaní, aby nejednali svévolně. Žádná nezávislost! Budou to prožívat velmi niterně, budou kvůli tomu demonstrovat, hádat se se svými kamarády (nebo ukončí přátelství) a budou sprostí na svoje rodiče. Občas kvůli tomu nebudou spát.

Nicméně pro úplnost je třeba dodat, že jsou i tací, co si tím teď lámou hlavu. Jak je to vlastně se závislostí či nezávislostí žalobců? Když nebudou nezávislí, budou je úkolovat politici. Když budou nezávislí, budou prosazovat vlastní zájmy (nebo zájmy mafiánů, co si je koupí). Co s tím?

Ve skutečnosti je tomu tak, že žalobce nemá a nesmí být nezávislý! To je naprosto klíčová zásada, kterou musíme respektovat, usilujeme-li o ochranu občanských svobod.