V rámci debat o porodnosti si většinou správně uvědomujeme, že po staletí působí stejná zákonitost. S tím, jak se zvyšuje životní úroveň a jak klesá dětská úmrtnost, rodí se méně a méně dětí. Občas přijde drobný krátký výkyv (jako třeba u nás Husákovy děti), nicméně v zásadě je to nezměnitelné. Je tomu tak napříč všemi civilizačními okruhy, ekonomickými systémy a náboženskými skupinami. Vlastně není možné mít jiné ambice než to tlumit.

Nicméně je tu příklad, který se tomu totálně vymyká. Poválečný baby boom! V USA po druhé světové válce stoupla porodnost proti předválečnému období téměř dvojnásobně. V západní Evropě to nebylo tolik razantní, ale i tak to bylo výrazné. A vydrželo to! O nějakých 20 – 25 let později sice začala porodnost klesat, ale klesala z úplně jiného základu. Co bychom dnes dali za porodnost jako v 70. letech!

Co za tím bylo? Můžeme se jen dohadovat, ale nejčastěji se píše o následujícím:

• Rychlý průmyslové rozvoj
• Rychlý růst životní úrovně, ovšem tak, že to bylo spojeno s tvrdou prací. Přesněji řečeno: Lidé nedostali více peněz, ale dostali možnost vydělat si víc, ta možnost byla dostupná každému a přitom nebylo vyžadováno zničující pracovní tempo.
• Uvolnění všech možných společenských pout a konvencí. Život byl zábavnější než předtím.
• Vysoká zaměstnanost žen, slušná vzdělanost a vysoká míra svobody. Poprvé v dějinách bylo pro velkou část žen možné sloučit rodičovství, práci i celkově zábavný život.

Je zajímavé, že to poslední je dnes uváděno jako základní důvod poklesu porodnosti. Spíše se ale zdá, že ten stejný faktor (vzdělanost žen, jejich samostatnost a míra zaměstnanosti) porodnost někdy zvyšuje, někdy snižuje – podle dalších okolností.