Veřejnost ji vnímá spíše přes parádní uniformy a strážní budky na Hradě, než jako jednotku složenou z jedinců, kteří by měli akčně pomáhat zachraňovat majetek a lidské životy. Napovídá tomu i poměrně složitý proces, jak nasadit tyto vojáky do akce. K plnění jiných než zmíněných úkolů nelze Hradní stráž využít bez souhlasu prezidenta republiky.  

 

Ten ho vydal v pondělí. Ani to však nestačilo k okamžitému nasazení příslušníků stráže do akce. Je k tomu potřeba souhlas vlády. Ta ho vyslovila ve středu. Přitom už v sobotu kabinet rozhodl o tom, že na pomoci při povodních se mohou podílet až dvě tisícovky vojáků. Pochopitelně se nejedná o členy Hradní stráže, ale o dobře vycvičené profesionály. Ti dokáží stavět protipovodňové hráze, případně prostřednictvím vrtulníků evakuovat občany ze zatopených oblastí. Jsou vybaveni těžkou technikou, kterou mohou využít při nejrůznějších terénních pracích určených ke zvládnutí velké vody.  

 

Zkrátka armáda se účinně zapojila do boje proti živlu hned od počátku. Není na tom nic mimořádného, protože je k tomu určena. V konfrontaci s tím gesto Miloše Zemana působí poněkud absurdně. Jako hlava státu totiž usoudil, že ke zvládnutí povodní může přispět buďto letem vrtulníkem, nebo nasazením Hradní stráže.  

 

Podle něj bude užitečnější druhá varianta. Kdyby hlava státu zvolila první možnost, byl by přínos pro boj s velkou vodou prakticky stejný. Hlavní rozdíl by byl v tom, že by si Miloš Zeman ušetřil přehmat, kterého se dopustil. Konkrétně tím, že dal příslušníky stráže k dispozici krizovému štábu, aniž by tušil, že k tomu potřebuje spolupodpis premiéra.  

 

Je to další příklad toho, že se prezident rád vyslovuje k řadě věcí, o kterých je poměrně málo informován. Snad jsou to jen přehmaty pramenící z nové role, do které byl Zeman v březnu instalován. Aby k nim docházelo co nejméně, to záleží na kvalitě prezidentových spolupracovníků.