Zároveň by si i nadále měla udržet poměr rozpočtového schodku vůči hrubému domácímu produktu pod třemi procenty. Což mimo jiné znamená, že i v roce 2013 by měla země splnit jedno z tzv. maastrichtských kritérií. Jejich dodržování je důležité pro zavedení eura. V době krize eurozóny to sice není aktuální a vládu by to tudíž nemuselo zajímat.

Příznivá čísla vypovídající o zadlužení země jsou však důležitá pro zahraniční investory a instituce. Pověst daného státu totiž prodražuje nebo naopak zlevňuje financování rozpočtového schodku. Pro Českou republiku momentálně platí druhá varianta a podaří-li se schválit navržený rozpočet, nic zásadního by se na tom nemělo změnit ani v roce 2013. Ze státní pokladny tak bude muset být vydáno na tzv. dluhovou službu o několik desítek miliard korun méně, než v prvním případě. Tedy kdyby musela země kvůli špatné pověsti zvyšovat nabízené úroky za prodávané státní dluhopisy, nebo kdyby si od nejrůznějších bankovních institucí půjčovala rovněž za méně výhodných podmínek. To momentálně nehrozí.

Zároveň je zřejmé, že se zadlužení země bude i nadále zvyšovat. Bude-li příští rok dodržen plánovaných schodek, potom to bude minimálně o sto miliard korun. Státní dluh České republiky se přibližuje hranici dvou bilionů. Už v současné době tak výrazně převyšuje plánované roční příjmy státního rozpočtu. Zjednodušeně řečeno, kdyby se všechny tyto finance nevyužily na nic jiného než na zaplacení dluhu, stejně by to nestačilo. Z pohledu fungování země i její důvěryhodnosti v zahraničí to není úplně důležité. Podstatná v této souvislosti je jednak už zmiňovaná výše rozpočtového schodku k hrubému domácímu produktu a rovněž celková suma státního dluhu opět poměřovaná k hrubému domácímu produktu.