Svědčí o tom reakce médií, kterou Šloufova nominace vyvolala. Začala připomínat nejenom jeho předlistopadovou minulost, kdy byl například významným funkcionářem SSM, ale znovu oživila éru, kdy Šlouf působil jako šéf poradců premiéra Miloše Zemana. V té době měl ovlivňovat řadu rozhodnutí kabinetu a podle záznamů telefonických rozhovorů udržoval kontakty s kontroverzním podnikatelem Františkem Mrázkem. Tedy s člověkem, který byl považován za šéfa podsvětí.  

S takovouto pověstí a hlavně mediálním obrazem jen těžko mohl být trumfem SPOZ v předvolebním boji. Tím spíš, že ho strana do vedení nechtěla. A kdyby se lidem kolem Šloufa nepodařilo změnit poměr sil v pražské organizaci, na kandidátce by se neocitl. Vzhledem k tomu, že stanovy umožňují celostátnímu vedení měnit podobu kandidátek, bylo zřejmé, že role pražského lídra je pro něj pouze epizodní.  

Vedení SPOZ podle očekávání Šloufa z kandidátky vyškrtlo a nahradilo ho ministrem dopravy Zdeňkem Žákem. Vsadilo tak na dalšího člena Rusnokova kabinetu. Žák patří k těm aktivním a mediálně zdatným. Dokázal využít problémů kolem rekonstrukce dálnice D1, aby se veřejnosti představil jako člověk, který chce potíže rychle a poměrně razantně řešit. Schopností vystihnout vhodný moment, kdy se veřejně prezentovat, si může získat přízeň části voličů. Z pohledu SPOZ rozhodně zdařileji než Miroslav Šlouf.  

Jeho pokus o vnitrostranickou vzpouru poměrně rychle a snadno ztroskotal. Což mimo jiné vypovídá o tom, jaký vliv má momentálně na dění kolem strany, kterou výrazným způsobem formoval a která přispěla k tomu, že na Hradě sedí přímo zvolený prezident Miloš Zeman. Šloufova prohra v boji o vedení pražské kandidátky může názorně ilustrovat to, že řeči o ochladnutí vzájemných vztahů mezi Zemanem a Šloufem nejsou pouze uměle vytvořenou kulisou, která má zakrýt jejich pokračující spolupráci.