„Naše země je asi 1200 let součástí německého ekonomického prostoru. Čtyřicet let sovětského komunismu byla výjimka z tohoto pravidla. Teď ta výjimka byla napravena a nezdá se, že by to v dohledných letech mělo být jinak“, prohlásil na podzim loňského roku tehdy ještě stínový ministr financí, nyní už skutečný ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Stručně řečeno, dobré vztahy s touto evropskou velmocí nejsou důležité pouze kvůli tomu, že je to náš soused.  

Uvědomuje si to nová vláda a promítlo se to i do návštěvy premiéra Bohuslava Sobotky v Berlíně. Německo investovalo hodně politického i finančního kapitálu do řešení krize eura a tím de facto i Evropské unie. Bývalý prezident Václav Klaus má na její budoucnost poněkud jiný názor. Rovněž koaliční vláda pod vedením premiéra Petra Nečase z ODS řešila rozporuplné postoje k fungování Evropské unie, což se promítalo do kritických postojů k nejrůznějším návrhům, například k přijímání tzv. fiskálního paktu.  

V současné době nová politická reprezentace České republiky je vůči takovýmto věcem daleko vstřícnější. Projevilo se to i ve výrocích po setkání Bohuslava Sobotky s Angelou Merkelovou. Spolková kancléřka si velmi pochvalovala proevropské směřování nové české vlády. Bohuslav Sobotka ji zase ujišťoval o tom, že Česko se bude snažit zamířit do jádra evropské integrace.  

Bude zajímavé sledovat, jakým způsobem se to promítne v reálném životě. Zda výměnou za to, že už nebude česká politická reprezentace napínat Brusel například podobně jako v momentu, kdy oddalovala dokončení ratifikace Lisabonské smlouvy, jí Německo pomůže při prosazování některých zájmů. Pochopitelně pod podmínkou, že je vůbec dokáže zformulovat. V neposlední řadě nasazení proevropského kurzu by se mohlo odrazit právě v ekonomice. Větší vstřícnost našeho souseda by se mohla v některých momentech hodit. Například v souvislosti s tím, kam se německý koncern rozhodne investovat při rozšíření výroby automobilů.