Prázdných slov z úst politiků slyšela veřejnost už mnoho, což výrazně přispívá k pokračujícímu snižování jejich důvěryhodnosti. V emočně vypjatých chvílích po nějaké tragédii padají sliby, co všechno udělají proto, aby se nic podobného neopakovalo. 

Naplnit vyvolaná očekávání buďto není v jejich silách, nebo to ani nemají v úmyslu. Ostatně veřejnost by spíše uvítala, kdyby problémy řešili v momentu, kdy ještě k tragické události nedošlo a ne až po ní. Platí to například o způsobu zacházení s psychicky nemocnými lidmi, kteří mohou být nebezpeční pro své okolí.

Ve vypjatých chvílích se politici zároveň uchylují ke zkratkovitému hodnocení, které nebývá podloženo dostatečnou znalostí věci. Může to oslabovat nezávislost institucí a ovlivňovat jejich rozhodování. Což neznamená, že by se neměli zabývat příčinami tragédií. Hlavně kvůli tomu, aby sice pozdě, ale přece jenom snížili pravděpodobnost toho, že se budou opakovat. Věřme tedy, že smutná událost ve Žďáru nad Sázavou neskončí plamennými sliby, pohřbem a vysazenou dubovou alejí.