Logickou reakcí na takovýto postoj by bylo oddělení příjmů soudců a státních zástupců od platů poslanců či senátorů. Politici sice několikrát na veřejnosti tvrdili, že kvůli tomu vznikne speciální zákon, který by definitivně vyloučil ústavní stížnosti v momentu, kdy se zákonodárci rozhodnou omezit své vlastní příjmy. Do dnešního dne se tak nestalo. Není proto divu, že i nadále se pohybují v začarovaném kruhu. Pokud chtějí hýbat s platy soudců a státních zástupců, otvírají tím zároveň prostor pro úpravy svých vlastních příjmů. Což v konečném důsledku může vést k tomu, že se na ničem neshodnou.
Přesně to se stalo tento týden, kdy měla být přijata změna, která by reagovala na rozhodnutí Ústavního soudu. Jeho verdikt padl v květnu, takže na nápravu měli politici dostatek času. Úpravu platů soudců nechali zákonodárci na poslední chvíli a ještě ji nezvládli prosadit. Nyní se pokoušejí pět minut před dvanáctou situaci zachránit, aby od prvního ledna existovala alespoň nějaká právní úprava, od které by se zmiňované platy mohly odvíjet. Je však těžko pochopitelné, proč nejnovější návrh neodpovídá verdiktu ústavních soudců? Ti jasně rozhodli o tom, že by se základní příjem soudců měl odvíjet od trojnásobku průměrného měsíčního příjmu v nepodnikatelské sféře.
Nejnovější návrh však počítá s násobkem nižším, konkrétně o dvacet pět setin procenta. V relacích státního rozpočtu je to naprosto zanedbatelná suma. Takže zdůvodnění kabinetu, že potřebuje šetřit, neodpovídá realitě. O to více zaráží, že vláda na tuto argumentaci přistupuje a riskuje kvůli tomu další stížnosti podané k Ústavnímu soudu. Ten by se mohl jednak zabývat zmiňovaným nižším koeficientem. Jednak by mohl posuzovat, zda bylo oprávněné využít k prosazení příslušné právní úpravy stav legislativní nouze. Ten umožňuje zkrácení nejrůznějších lhůt a omezení rozsahu rozpravy.
Podobný postup zákonodárci v minulosti využívali hojně. Přitom většinou v případech, kdy pouze byli pod tlakem ubíhajícího času. Vyhlášením legislativní nouze obcházeli pravidla, která provázejí standardní proces přijímání zákonů. Stalo se tak například v souvislosti s prosazením některých norem, které měly přispět ke snížení schodku státního rozpočtu na loňský rok. Kabinet tento postup zdůvodňoval tím, že zemi hrozily v případě nepřijetí velké hospodářské škody. Ústavní soud takovýto argument nepřijal. Naopak dal jednoznačně najevo, že stav legislativní nouze nelze svévolně vyhlašovat, pokud pro něj neexistují pádné a jasně dané důvody. Snaha o několik miliard vylepšit podobu státního rozpočtu mezi ně podle ústavních soudců nepatřila.
V příslušném zákonu o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se píše následující: „Stav legislativní nouze může na návrh vlády vyhlásit předseda Poslanecké sněmovny, jestliže jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů, nebo je zásadním způsobem ohrožena bezpečnost státu, anebo v momentu, kdy státu hrozí značné hospodářské škody.“ Pochopitelně vláda tvrdí, že tentokrát se stav legislativní nouze týká ohrožení základních práv a svobod občanů. Bez příslušného zákona by totiž podle kabinetu nemohli soudci získat zaslouženou odměnu. Bylo by zajímavé, zda by podobné argumenty přijali ústavní soudci v případě, že by stížnost na stav legislativní nouze řešili.
Problém je v tom, že pokud nějaká žaloba do Brna zamíří, potom se spíše bude týkat zmiňovaného trojnásobku, který vláda soudcům nechce přiznat, byť to verdikt ústavního soudu vyžaduje. Takže nejnovější snaha kabinetu prosadit příslušný zákon neřeší ani požadavek ústavního soudu, ani neodděluje legislativní úpravu příjmů soudců a státních zástupců od zákonodárců. Znamená to, že tento problém přijetím sporné normy a ještě v nestandardním režimu pouze provizorně přesouvá do příštího roku.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
_635309979947638752.jpg&id=21169)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
