A konec konců krize je všude kolem nás, tak nač si vlastně stěžovat. Přesto si nelze nevšímat řady podivností, které ilustrují nejen naši žhavou současnost, nýbrž i vyplouvají z nedávné minulosti.

Česká ekonomika je mírně řečeno nerostoucí. Spíše by se dalo říci, že poněkud ztrácí dech. V poklesu výkonnosti jsme se dostali již za všechny naše sousedy. Má to za následek i nižší výběr daní, ale i zdravotního a sociálního pojistného odvodu. Přidáme-li k tomu fakt, že více než 17 tisíc významných daňových subjektů ČR daní mimo, v tzv. daňových rájích, pak je zřejmé, že někde zdroje schází. A nejen to. Nejde jen o daňovou optimalizaci plátců daní a případné daňové odpustky. Jde často o významný podíl šedé ekonomiky. Stačí se podívat na gigantické kšefty s pančovaným alkoholem. Utajované obrovské sklady lihu jsou toho hmatatelným důkazem. A nejde zdaleka jen o falešnou nezdaněnou kořalku.

Organizovaný zločin ovládá i další sféry. Do značné míry to platí o hazardu, bezvýhradně pak u drog, prostituce, ale i prodeje padělaného zboží v mnoha komoditách a řadě dalších oblastí, v nichž se používá stále více a více propracovanější a sofistikovaný systém, který různým způsobem metastázuje do všech pater správy země.

Lakonicky by se dalo říci, že kdybychom daně lépe vybírali a následně lépe distribuovali, pak bychom je nemuseli zvyšovat. Krom toho se ukázala býti rovná daň poněkud nerovnou. Nižší daňová sazba pro vyšší příjmové kategorie ještě u nás automaticky neznamená vyšší daňovou kázeň.