Postupně jej rozšiřoval, zaměstnával více a více lidí a začal úspěšně exportovat a později i expandovat. Dnes rozjíždí své filiálky v západní Evropě, ale i v USA a Číně. Je více na cestách. Bavili jsme se o všem možném, o atmosféře ve společnosti, domácí politické scéně i různých scénářích dalšího vývoje. Byl k naší současnosti velmi kritický. Doslova řekl, že se po několika dnech pobytu zde spíše těší na jiné prostředí a jiné klima.

Zeptal jsem se proč, i když pocity a důvody asi tuším. On mi řekl, že tady silně vnímá negativní energii. Je zde příliš skepse, neklidu, nejistoty, vzájemné nedůvěry, podezřívavosti, nízká míra tolerance, téměř absentuje pokora a nejhorší je to, že lidé už necítí jen ztrátu iluzí, ale i ztrátu naděje. Obává se, že ti schopnější nebudou mít důvod se sem vracet, ba co víc vychovávat zde své děti.

Psal jsem na podobné téma již několikrát, ale přesto jsem se snažil tlumit jeho pesimismus. On kontroval, že to žádný pesimismus není, nýbrž strohý popis reality. Vadí mu přebujelá a často nevlídná byrokracie, která je málo profesionální a náchylná ke korupci. Vadí mu naprostá devalvace politické kultury. Vadí mu nesrozumitelné předpisy a zákony. A také nízká úroveň vymahatelnosti práva či dokonce selektivní uplatňování právních norem.