Zároveň je však léto časem klidných úvah nad různými tématy, která člověk může zkoumat bez obvyklého stresu a spěchu. Zkusit se to tedy může i s ekonomikou, například ve chvíli, kdy jsou k dispozici výsledky za první pololetí.  

Je pravda, že už několik měsíců převládá optimistická nálada a lidé si už pomalu zvykli, že se situace bude zlepšovat. Nic lepšího si ekonomika nemůže přát, protože lidé ochotní utrácet a investovat zajistí sami o sobě lepší časy. Víceméně jde jen o to, jak dlouho tento optimismus vydrží a jestli ho nepřeruší nějaká nečekaná katastrofa.  

Opravdu dobré zprávy přicházejí z trhu práce, kde během července našlo místo dvakrát víc nezaměstnaných než rok předtím. Lidé průběžně zvyšují své nákupy a pomalu se zdá, že by mohli začít investovat také do bydlení.  

Tato pozitivní nálada je důsledkem nečekaně velkého průmyslového oživení, ke kterému došlo na přelomu roku. Dalo by se říci, že se rok 2014 vyvíjí stejně příznivě jako období mezi dvěma recesemi, tedy roky 2010 a 2011. Přitom ochota utrácet roste ještě rychleji, a v tom je naděje, že brzy nedojde k žádnému dalšímu propadu.  

Na místě je tedy úplná spokojenost a očekávání, že už bude jenom lépe? Tak zní otázka. Je vůbec dobré, že se může položit, odpověď na ni však nikdo nezná.  

Druhé čtvrtletí totiž nebylo tak úspěšné jako počátek roku, oživení průmyslu a zahraničního obchodu se zastavilo, stagnují služby i stavebnictví. Jak známo ze zahraničních zdrojů, nálada německých podnikatelů se zhoršuje, a tím pádem nejde čekat zázraky ani v Česku.  

V tom jsou zvláštnosti světa s globální ekonomikou. Lidem se daří relativně dobře, přinejmenším není v dohledu žádná velká starost, přesto už každý dobře ví, že se vyhlídky mohou velmi rychle zhoršit.  

Jakoby neexistuje možnost dosáhnout jisté a bezpečné pozice, kdy mě nemůže nic ohrožovat. Člověk by mohl získat tak velký majetek, který vylučuje, že může někdy zchudnout, to se ale poštěstí tak procentu populace, navíc v Česku přitom neustále hrozí policejní vyšetřování.  

Najít jistotu a bezpečí s pomocí ekonomiky jde jen do určité míry. Obtížnější je to přirozeně v zemi, která je více závislá na zahraničním obchodě jako Česko, protože člověk v jakékoli výrobně, zaměřené na export, závisí na poptávce úplně v jiných zemích a ještě na strategii nadnárodního monopolu, ve kterém pracuje.  

Proto je tak dobrou zprávou růst maloobchodních tržeb v posledních dvanácti měsících. Právě při výrobě a prodeji spotřebního zboží se mohou uplatnit tuzemští pracovníci, kteří dobře vědí, pro koho se vlastně namáhají.  

Jedině tímto způsobem se může zvětšit ekonomická jistota. Odtud vyplývá jedna kacířská myšlenka: když vláda zvýší důchody a platy státních zaměstnanců, podpoří tím sílu podniků zaměřených na domácí trh.  

Pravicové vlády Čechy učily, že právě tímto směrem vede katastrofická řecká cesta, třeba se ale ukáže, že aspoň pár kroků se po ní dá učinit bez velkého rizika.  

Dovolená tedy nemusí být jenom okamžikem zapomnění, než se člověk vrátí do temného prostoru běžného života s jeho starostmi a nepříjemnostmi. Když se člověk z dovolené vrátí, nemusí hned všechno vidět černě.  

Naděje, že se poměry v ekonomice, a tím i ve společnosti obrátí k lepšímu, opravdu existuje a člověk k ní dnes může víc než dřív přispět vlastními silami.