Na jedné straně ohromné podzemní prostory vyzdobené s normalizační pompou, na druhé straně šetření na nesprávných místech.
Bylo to vidět už u samotného projektu, který stál přes dvacet miliard korun a patří k nejdražším trasám podzemní dráhy v Evropě, který však připouští dvoukilometrový interval mezi stanicemi Dejvická a Bořislavka, jen aby se ušetřilo.
Po uvedení do provozu se ukázalo, že u některých stanic chybí eskalátory, jinde nemají schody do metra střechu. Jako nesmyslný se ukázal úsporný plán, podle kterého měla i ve špičkách jezdit po nové trase jen polovina spojů.
Buranská velkolepost je tím, co návštěvníku metra padne do oka jako první. Je to však jen kolorit zásadní debaty, která se netýká jen Prahy. Tato debata má dva póly. Podle jedné strany se sice metro příliš nepovedlo, vždy je však dobré rozšířit kapacitní síť městské dopravy.
Druhá strana tvrdí, že takové rozhazování peněz je nepřípustné. Finanční a provozní parametry nejsou skutečně tím, čím se může pražský dopravní podnik chlubit.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV